Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona. Znalec zákona Ezdráš stál na dřevěném lešení, které k tomu účelu zhotovili; po pravici vedle něho stál Matitjáš, Šema, Anajáš, Urijáš, Chilkijáš a Maasejáš, po levici pak Pedajáš, Míšael, Malkijáš, Chašum, Chašbadána, Zekarjáš a Mešulám. I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: „Amen, amen.“ Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi. Nato Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chánan a Pelajáš, levité, vysvětlovali lidu Zákon, zatímco lid stál na svém místě. Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli. Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všemu lidu: „Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ Také levité utěšovali všechen lid: „Utište se. Dnešní den je svatý, netrapte se!“ I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována.
Kázání: Nehemiáš 8, 10d https://www.bibleserver.com/CEP/Nehemi%C3%A1%C5%A18%2C10
Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“
Milé sestry a bratři, přátelé v Kristu, náš sbor dostal na Štědrý den od moravskotřebovské rodačky a spřízněné duše našeho společenství - Nely Prokešové - dárek: nástěnný kalendář na rok 2022, který tu krásně zabalen zdobil stůl Páně během všech svátečních bohoslužeb. Kalendář vydala Rosa Media s.r.o. Thákurova ulice, Praha. Autorkou fotografií je Ráchel Tomešová a na grafice se podílela organizace Setkávání Travná. Biblické citáty jsou převzaty z Českého ekumenického překladu.
Když kalendář tady na faře někam pověsím, tak jako sbor z toho mnoho mít nebudete, protože se na něj podíváte jen zřídkakdy. A viset doma u každého z vás současně také nemůže. Máme jen jeden. Tak mě napadlo, že by pěkný dárek mohl přece jen přinést užitek společný a trvalejší tím, že každý měsíc bude jedno kázání věnováno tomu verši, který je přiřazen k jednotlivým 12 fotografiím na jednotlivé měsíce roku 2022. Je tu ovšem jeden verš a jedna fotografie navíc na přední straně kalendáře. Třináct měsíců nemáme, proto jsem si tento verš vybral na dnešní první den v roce. Zní: „Radost z Hospodina je vaše síla.“
Býváte, sestry a bratři, někdy smutní? No, uznávám, to je takhle zrána a ke všemu na Nový rok poněkud divná otázka… pochopitelně že ano, býváme všichni smutní. Ledacos každého z nás trápí, rozesmutní, zarmoutí. Má to různou intenzitu, hloubku a délku trvání. Záleží na tom, kvůli čemu jsme smutní.
Co nás v životě dokáže činit nešťastnými? Jako malý kluk jsem byl doopravdy smutný, když končily prázdniny. Na konci zimních prázdnin po vánocích to ještě šlo, dárky a zbytky cukroví ještě na chvíli částečně podržely čas radovánek a bezstarostného nicnedělání. Na konci letních už to bylo horší. Toulky přírodou a lezení po skalách vracely už jen vzpomínky, škola neúprosně pohltila všechen čas a na oblíbené aktivity provozované o prázdninách nebyl vůbec žádný prostor. Ale na toto si každé dítě časem zvykne.
V životě pak přichází smutno jinačí, závažnější. Nepovedené lásky, neúspěchy studijní, později i pracovní. A začíná se to stupňovat…Selhávají mezilidské vztahy a nenaplňují se životní sny a plány. Z různě projektovaných fantazií zbudou nedostavěné rodinné domy, zkrachovalé neúspěšné firmy, dluhy.
Ale i tohle ještě pořád není taková katastrofa. Je to smutné, život to hrozně komplikuje, ale žít se s tím dá. Blbě, ale jde to. Může však nastat to nejsmutnější. Ne jen osobní neúspěch, s jehož důsledky se musí vyrovnat každý sám, ale průšvihy, co postihují nejbližší okolí, ba širší společnost. Rozpad rodin, kriminální činnost a tresty odnětí svobody, násilí zrůdných režimů. Totality nesvobod, krutostí, mocichtivosti, poživačnosti a kořistnictví, svévole. A když tato smutná temná moc začne ničit životy milovaných lidí, když nemoci, havárie, katastrofy či války rozezní pohřební zvony, to bývá těžké polknout, sebrat síly a jít dál. Ztráta blízkého, rakev klesající po provaze do jámy hrobu, žár spalovny do popela proměňuje všechno to užívané bohatství života.
Všechno končí, můj i tvůj život má konec, končí minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce a roky. Také včera skončil jeden neopakovatelný úsek našeho času. Co k tomu dodat? Možná jen to, že z toho na člověka občas padá depka, smutno, nenálada. Má to cosi společného s tím dětským smutkem na konci prázdnin. Totiž, že se nic krásného nedá vrátit a zbývají jen vzpomínky, které ten bytostný smutek nedovedou odstranit.
Možná, že byste povzpomínali ještě na tisíce jiných smutků, jak vás v životě potkávaly a dodnes provází. Je tu ovšem ještě jeden zcela zvláštní, neobyčejný a výjimečný zármutek, na který bychom neměli zapomínat. A to je smutek z vlastních vin, tedy zármutek nad vlastním hříchem, vinou, nepravostí. Vyvěrá z rozpoznání, že jsem selhal, zavinil zlé, ublížil druhému člověku či více lidem najednou, že jsem zradil lásku, zapřel Boha, opustil pravdu, podvedl dobro a spravedlnost.
Právě o tom druhu zármutku jsme slyšeli při čtení z knihy příběhů Nehemjáše. Izraelský lid je jednomyslně shromážděn prvního dne měsíce sedmého na prostranství před Vodní branou. Jde o velikou slavnost znovunastolení Hospodinova kralování, den svatý Hospodinu. Kněz Ezdráš, znalec zákona, čte z knihy Mojžíšova zákona. Stojí na dřevěném lešení, jakési improvizované kazatelně a muži i ženy, všichni, kdo jsou schopni rozumět, povstali, když knihu otevřel.(Rozmotal svitek.) Ezdráš se modlí a lid odpovídá amen. Po čtení všichni padli na kolena a levité (všechna jejich jména jsou pečlivě vyjmenována) vykládají smysl oddílů Písma, aby lid rozuměl tomu, co slyšel při čtení. A pak jim řeknou: „Netruchlete a neplačte.“ „Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova zákona…Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou…Utište se. Dnešní den je svatý, netrapte se.“
Sestry a bratři, ať už má náš zármutek v životě nejrůznější důvody, nakonec se stejně ukáže, že ta nejhlubší a skrytá příčina všech smutků nějak souvisí s naším lidským hříchem, s naším lidským proviněním. Není však samozřejmé, že to tak rozpoznáme, tohle je mimořádná neobvyklá optika víry a navíc se nějak podvědomě bráníme tomu, abychom přiznávali svou vinu. Není nám to vlastní a přirozené.
Kde a kdy k tomu může docházet, že uvidíme svůj život touto optikou? Tehdy, když nás čtení a slyšení Božího slova, Hospodinova zákona, postaví bezprostředně před Boží tvář. A to jsou pak skutečné bohoslužby. Nápadně se ono izraelské shromáždění podobá našim nedělním bohoslužbám. Nebo spíš naopak. Přinesení knihy, otevření, povstání lidu, kněz na kazatelně, modlitba, amen, čtení, vykládání, zvěstované ujištění o radosti, sdílení společenství a vyslání k službě bližním. Nebo jak bychom to shrnuli a popsali. To není náhoda. Průběh shromáždění popsaný u Nehemjáše přešel do pořadu synagogálních bohoslužeb a odtud až do našich křesťanských shromáždění.
A právě zde - při bohoslužbách - může být každému z nás zvěstováno, co je skutečným zdrojem radosti v životě. Ono nám to musí být zvěstováno, protože to s námi vypadá, jako kdybychom nevěděli, co nás skutečně dělá šťastnými a z čeho se můžeme opravdu radovat. Víte, my děláme všechno proto, abychom se radovali. Jsme nesmírně vynalézaví v tom, jak si radost přivodit. Na silvestra je to velice patrné. Sami sebe s lahví šampáňa a bednou rachejtlí přesvědčíme snadno o tom, že si – co se radosti týče- vystačíme sami. Jenže je to omyl. Nevystačíme. Radost je dar a přichází odjinud, jaksi zvenčí. Vyrobit si radost chemicky, uměle, návykově, to je falešné a nikam to nevede. Radost je dar od Boha, radost pramení z Boha a jen taková radost nevyprchá a je trvalá, nezávislá na vnějších okolnostech: „Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím, radujte se.“ Píše Pavel. A Ježíš říká: „Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.“ (J 16, 22) A o vánocích jsme slyšeli: „Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ (L 2, 10)
I tohle nám musí být zvěstováno, na to sami nepřijdeme, že Bůh je Bohem radosti, že radost patří do bohoslužeb. Hospodin má zalíbení v tom, když se jeho lid raduje a nesedí v kostele se zkřiveným, zachmuřeným, vykyslým a koženým ksichtem. Jistěže radost nemusí mít na obličeji trvalý keep smiling jak z magazínové reklamy, úsměv od ucha k uchu. Může být i zadumaná a přemýšlivá. Přesto však veliká a otevřená radost stojí v centru biblické víry. Ve výkladových poznámkách ke kralické šestidílce najdeme zajímavý komentář, který nádherně připomíná, jak a v čem se při bohoslužbách radost uskutečňuje a dostavuje. Radost se rodí při bohoslužbách, protože se nám v kázání připomíná, co je důvodem a skutečným základem radosti. Připomínají se nám skutky Hospodinovy. Z našich skutků radost občas vytryskne, ale mnohem častěji jsou to skutky ambivalentní, dvojznačné a s rozpaky hodnotitelné. Naproti tomu kraličtí postaví toto: „Poněvadž vám Bůh zemi zaslíbenou, město, Chrám, a v něm služby své, učení, i svátosti navrátiti ráčil, ta Boží dobrodiní vás potěšovati a obveselovati mají.“ A právě taková radost z činů Hospodinových je pak záštitou celého lidského života, ať se děje cokoli. Hospodinova radost nás vynese někam nahoru na bezpečné místo, kde můžeme spočívat jako hrad na kopci a odolat nebezpečí. Neradovat se, žít smutně, to je jako nežít vůbec. Naopak když nás radost naplní, chce se nám žít.
Sestry a bratři, radost nám samozřejmě dělá spousta krásných věcí na světě. Tak jako smutky mají stovky a tisíce malých a velkých příčin, tak i radost pramení z nespočetných drobností, zážitků a darů života. Aniž bychom snižovaly jejich význam a hodnotu, ukazuje se, že všechny ty důvody k radostem mají jedno společné, a to je dočasnost. V určitou chvíli radost vyprchá a my toužíme po novém impulzu, novém zážitku či podnětu k radosti.
V tomto novém roce prožijeme jistě různé smutky a pevně doufám, že i rozličné radosti. Dejme se proto dnes ujistit, že ten nejužitečnější zármutek plyne z poznání vlastních vin a nepravostí, když se ve společenství sboru otevírá kniha Hospodinova zákona, když společně čteme Bibli. A ta nejskvělejší radost se nám zvěstuje při bohoslužbách: „Radost z Hospodina bude vaši záštitou.“ Nebo jak říká Ježíš: „Na světě soužení míti budete, ale doufejte, já jsem přemohl svět.“
Amen.