První čtení z Písma: Přísloví 8,12n bibleserver
Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám. Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.
Druhé čtení z Písma: Jan 3,16 bibleserver
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.
Kázání: 1. list Janův 2,15-17 bibleserver
Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.
O lásce a nenávisti
Opravdu chcete mluvit o lásce? To nemyslíte vážně! ... Ano, mně totiž chybí amatéři! To je z latinského amare, milovat a Francouzi to dotvořili do nám známé podoby amateur, amatér. Já tím ale nemyslím packaly, kteří z dobrého úmyslu zkazí, co mohou. Myslím tím lásku, která hýbe světem, jež mnoha vzdělaným, zcela kvalifikovaným a mocným světoběžníkům na celém světě chybí. A nebo nechybí, abych svět neviděl jen černě. Díky těmto amatérům, díky této lásce, jíž naplňují tento svět, se dá ještě žít, objevovat, tvořit a odpočívat.
Láska je dnešními texty představena jako ohromná síla. Pro pohyb dopředu i zpět, do ztracena, dolů. Milovat svět, to byla pro Boha zásadní síla, kterou jsme se pohnuli kupředu. Syn nás zachránil, když byl dán tím nebeským amatérem, který umí a ví všechno!
A na druhé straně text, který je v biblickém dopisu, tedy o pár stránek za evangeliem a ještě navíc od stejného apoštola Jana říká: Milovat svět a to, co je v něm, to je konečná! To je to nejhorší, co byste mohli udělat. Už slyším: „Fakt? Vždyť to Bůh udělal?! Miloval přece svět! A není to tedy jen zmatek, špatný překlad a tak...?“ Není! Ne, není to nedorozumění. I v původním jazyce biblických textů jde o úplně stejná slova s úplně stejným smyslem.
Neškodí si tím Pán Bůh?! Proč věci komplikuje? Někdo si říká, že je to jen potvrzení zmatečnosti biblického textu: „Já vám to říkal! Nemá se to moc číst... Vždyť je to protimluv! On miloval svět; on ano, my ne, my nemáme milovat svět!?“
Pokusím se vysvětlit proč On ano a my ne:
1. Neumíme milovat jako Bůh. Nemáme na to! Nejsme spasitelé a spasitelské činnosti nezvládáme. Občas se samozřejmě cítíme jako spasitelé - mluvíme za všechny, hodnotíme všechny, určujeme trendy. Jsou takoví, kteří mají tolik peněz, že jsou přesvědčeni o svojí spasitelské úloze. A je z toho vždycky trapas. Copak jste neviděli někdy rodiče, kteří tak milovali své děti, že za ně všechno zařídili. A zeptejte se těch dětí a jejich života, jak jim bylo, jak to přijímali!
2. Nejsme střízliví milovníci, podléháme kosmetické kráse našeho viditelného kosmu (narážím na to původní řecké slovo kosmós pro tento svět). A tady se nám říká: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě.“ Říkáme často: Vždyť je to všechno tak krásné a já to myslím tak dobře, z lásky! Tak jsem dělal, co se mi líbilo a jak jsem tomu Pánu Bohu rozuměl. Vyráběl jsem takový malý kosmós pro svou ženou, ona zase pro svého muže, pro přátele a své děti. Dělám co mohu - vždyť je to přece všechno z lásky! Vždyť to myslím tak dobře! Podívej se, jak jsem se obětoval!
A tady je to tajemství. Jan říká nejenom, že neumíme milovat jako Bůh, ale neumíme si dobře vybírat cíl své lásky. Ale: Milovat svět a užívat ho, jako by byl vším, co má hýbat mou existencí a podle čeho se má měřit, je cesta do pekel. Svět, ten světlý svět, ten kosmós z podstaty krásný a milování hodný není vším. A je osudové mu podlehnout.
Říká se tím, že jde o motivy, nikoli o vnější projevy. To je znát i z toho dovětku biblického textu: „Kdo miluje svět, není v něm otcova láska!“ Spletl se v cíli i v pohnutkách. Je to fakt amatérský packal. Já mu to věřím, miluje, ale pozor na něj! Ta láska je zničující. Proč? „Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ (1. list Janův 2,16n)
Když máme takové problémy s láskou, není lepší využívat síly nenávisti? Vzpomínám na mladého muže, středoškoláka v černém, který mne čekával přede dveřmi a chodil se do našeho Bílého domu schovávat. Nechtěl být ve škole a přes svoji nadměrnou inteligenci a vynikající schopnosti nebyl milovaným dítětem. Lépe: Maminka jej „milovala, jak nejlépe uměla“... Pravděpodobně jsem byl prvním, kdo jej nějak ocenil. Kdo mu ukazoval jeho osobnost. A to přesto, že jsem s ním mnohokrát absolutně nesouhlasil. Doma měl pod postelí železnou tyč a zhlédl se v Brutální Nikitě. Tou tyčí chtěl zabít svého otce. Otce nakonec neubil, ale sám neuměl a pokud vím, ani dnes neumí žít.
A podobně to vidíme i teď. Zase jsou tu doby, v nichž se valí nenávist. Makety samopalů a poměrně funkční šibenice. Protože jsem těch maket šibenic viděl už více, tak mohu říct, že tahle1 byla nejodpornější, protože byla docela skutečná.
Ale je to úplně stejně jako s tou láskou. Neumíme zachránit svět nenávistí. Nenacházíme řešení. Nemáme na to. Nemáme na tu lásku, nemáme ale ani na nenávist. Je to vždy trapas, který nakonec odsuzuje celý svět. V biblické knize otevřených emocí, v knize žalmů je výkřik: „Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.“ a hned poté žalmista ztichne, jako by se zastyděl při pohledu do zrcadla. Došlo mu, co řekl a dodává: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“ (Žalm 139,21-24)
Ale Pán Bůh umí milovat a nenávidět spolehlivě a bezpečně. Jeden příklad za všechny: V sociálně ne- stabilním prostředí, kde jedni vydírali druhé, svěřil Bůh prorokovi Izajášovi slova: „Neboť já Hospodin miluji právo, při zápalné oběti nenávidím vydírání. Jejich výdělek jim předám věrně a uzavřu s nimi smlouvu věčnou.“ (Izajáš 61,8)
Bože, ty umíš milovat! Ty jsi miloval svět a dal jsi svého jedinečného Syna, abychom žili pod věčnou smlouvou a aby nic z toho, co tu žijeme a děláme se neztratilo. Ty nás nebudeš vydírat a okrádat! Za to děkuji. Takhle se mnou ještě nikdo nikdy nejednal. Pane Bože já neumím milovat dost, neumím milovat nesobecky a bezpečně. Moje lásky a nenávisti mne ničí, jdou do prázdna, nic moc z toho nakonec není. Pane Ježíši, ty mi opakuješ: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí’“ Vkládám tedy všechno svoje lidství, všechnu svou sílu a veškerý svůj intelekt do vztahu s tebou. Skoro se v tom vztahu rozpouštím. Nezbývá nic, čím bych se před te- bou chránil a zabezpečoval. Není nic, co bych sám tlačil dopředu. A teď se dívám do zrcadla. A to, co vidím, to je zranitelný amatér a říkám si s tebou naivně: Jdi a „‚Miluj svého bližního jako sám sebe.’“ To udělám, to je síla!
Amen!