První čtení z Písma: Soudců 18,1-31 bibleserver
V oněch dnech neměli v Izraeli krále. Kmen Danovců si tehdy hledal dědičný podíl, aby se mohl usadit, protože mu až po onen den nepřipadl mezi izraelskými kmeny žádný dědičný podíl. Danovci tedy vyslali ze své čeledi pět mužů, chrabrých bojovníků, ze svých končin, ze Soreje a Eštaólu, aby jako zvědové prozkoumali zemi. Poručili jim: „Jděte prozkoumat zemi.“ I přišli na Efrajimské pohoří až k Míkovu domu a přenocovali tam. Když byli u Míkova domu, poznali po řeči lévijského mládence. Odbočili tam a zeptali se ho: „Kdo tě sem přivedl? Co tady děláš? Co tu pohledáváš?“ Odpověděl jim: „Tak a tak to se mnou vyjednal Míka. Najal mě, abych mu sloužil jako kněz.“ Poprosili ho: „Doptej se teď Boha, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta, na kterou jsme se vydali.“ Kněz jim řekl: „Jděte v pokoji. Nad cestou, na kterou jste se vydali, bdí Hospodin.“ Těch pět mužů tedy šlo dál, až přišli do Lajiše. Spatřili město žijící si v bezpečí po způsobu Sidónců a v něm klidný a bezstarostný lid. Nebylo v zemi nikoho, kdo by je potupil, nebylo uchvatitele moci. Od Sidónců byli daleko a s nikým neměli žádnou dohodu. Zvědové se vrátili ke svým bratřím do Soreje a Eštaólu. Bratří se jich zeptali: „Jak jste pořídili?“ Odpověděli: „Vzhůru, vytáhněme proti nim! Viděli jsme tu zemi, je velmi dobrá. Vy otálíte? Nerozpakujte se tam vtrhnout a tu zemi obsadit. Přijdete tam k bezstarostnému lidu. Země je na všechny strany otevřená, Bůh vám ji vydal do rukou. Je to místo, kde není nedostatek v ničem, co může země dát.“ Tak vyrazilo odtamtud z čeledi Danovců, ze Soreje a Eštaólu, šest set válečně vyzbrojených mužů. Táhli vzhůru a utábořili se v Kirjat-jearímu v Judsku. Proto se to místo nazývá Danovský tábor až dodnes; je za Kirjat-jearímem. Odtud se ubírali přes Efrajimské pohoří, až došli k Míkovu domu. Tu promluvilo těch pět mužů, kteří jako zvědové prošli lajišskou zemi. Řekli svým bratřím: „Zdalipak víte, že v těchto domech je efód a domácí bůžci i socha tesaná a litá? Teď víte, co máte udělat.“ Odbočili tam, přišli k domu lévijského mládence, k Míkovu domu, a pozdravili ho přáním pokoje. Oněch šest set válečně vyzbrojených mužů zůstalo stát při vchodu do brány; byli to Danovci. Pak vystoupilo těch pět mužů, kteří jako zvědové prošli zemi, vešli tam a vzali tesanou sochu, efód a domácí bůžky i sochu litou, zatímco kněz stál u vchodu do brány se šesti sty válečně vyzbrojenými muži. Když vešli do Míkova domu a vzali tesanou sochu, efód a domácí bůžky i sochu litou, otázal se jich kněz: „Co to děláte?“ Odpověděli mu: „Mlč, buď zticha a pojď s námi; budeš nám otcem a knězem. Je lepší být knězem domu jediného muže, anebo být knězem kmene a čeledi v Izraeli?“ Knězi se to zalíbilo, vzal efód a domácí bůžky i tesanou sochu a vstoupil mezi lid. Nato se obrátili k odchodu. Děti, dobytek i cenný majetek umístili dopředu. Byli už daleko od Míkova domu, když byli přivoláni muži z domů, které stály při domě Míkově. Dohonili Danovce a volali na ně. Přiměli je k tomu, že se otočili a otázali se Míky: „Co ti je, že jsi je přivolal?“ Odpověděl: „Vzali jste mi bohy, které jsem si udělal, i kněze a odtáhli jste. Co mi ještě zbývá? A to se mě ptáte: ‚Co ti je?‘“ Danovci jej okřikli: „Ať už za námi není slyšet tvůj hlas! Jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a budeš smeten i se svým domem.“ Potom Danovci pokračovali v cestě. Míka viděl, že jsou silnější než on, obrátil se a vrátil do svého domu. Když tedy vzali, co si dal udělat Míka, i kněze, kterého měl, přitáhli na Lajiš, na klidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město vypálili. Nebylo nikoho, kdo by je vysvobodil, protože město bylo daleko od Sidónu a s nikým neměli žádnou dohodu. Leželo v dolině u Bét-rechóbu. Danovci pak město opět vystavěli a osídlili. Pojmenovali město Dan podle jména svého praotce Dana, který se narodil Izraelovi; původně se ovšem jmenovalo Lajiš. Danovci si tam postavili tu tesanou sochu a Jónatan, syn Geršóma, syna Mojžíšova, i jeho potomci byli kněžími kmene Danovců až do dne, kdy byli ze země vysídleni. Míkovu tesanou sochu, kterou si dal udělat, tam měli umístěnu po celou dobu, kdy byl dům Boží v Šílu.
Kázání: Soudců 18,6 bibleserver
Kněz jim řekl: „Jděte v pokoji. Nad cestou, na kterou jste se vydali, bdí Hospodin.“
Milé sestry a bratři, toto je další (už druhý) verš z kalendáře na letošní rok, který visí v naší sborové kuchyňce (v Moravské Třebové) jako vánoční dárek a symbolický projev společenství s rodinou Prokešových. Slíbil jsem vám, že budu na biblické citáty z kalendáře postupně kázat. To jsem si zavařil… Jsou některé příběhy v Bibli, které bych si sám dobrovolně nejspíš ke kázání nevybral. Ale slib je slib a sliby se mají plnit „nejen o vánocích“. A navíc i obtížná místa v Písmu máme mít odvahu otevírat.
„Jděte v pokoji. Nad cestou, na kterou jste se vydali, bdí Hospodin.“ Tohle zní ovšem báječně. Kdo by nechtěl mít jistotu, že naproti jeho cestě jde Hospodinův pokoj. Že mu Pán Bůh žehná a fandí přímo tomu směru, kterým se vydal? Tak to by se žilo – jedna báseň! V Božím šalomu. Šalom obsahuje současný i věčný pokoj, dokonalý mír a zdařené všechny cesty, naplněný život a cíle teď i potom jinde v různě vzdálené budoucnosti za naším časem.
Jak rád bych vám právě tohle slovo Míkova kněze řekl pokaždé, když se zeptáte na to, jestli vede vaše cesta před Bohem správným směrem. Rád bych vám to zvěstoval a potvrdil božím výrokem, i když nemám efód (lněné kněžské roucho, ani domácí bůžky), ale jen talár z levného tesilu. Ale nejde to. Říct to tak úplně samozřejmě nelze.
Protože: co když vaše i moje cesty vedou jinam než k Hospodinovu pokoji, jinam než chce on. Můžeme jistojistě říci, že svou zvolenou cestou se můžeme vydat hned; neváhat, neotálet, nelenošit a jít zcela bezstarostně tak, jak jsme si vymysleli? Můžeme stoprocentně tvrdit, že naše hledání dobrého místa k životu je tím nejlepším počinem? A že zemi, která oplývá všemi dary a bohatstvím, jsme si vybrali správně a vybral nám ji i Pán Bůh?
Asi bych měl vždycky – jako placený „kněz“ a najatý farář – říkat jen skvělé věci, radostné zprávy, podobně jako placená kartářka vyložit dobré vyhlídky do budoucna. A žehnat každému na potkání i všem opilým bezdomovcům. Ale ono to může být všechno docela jinak.
Výrok lévijského mládence najatého do Míkových služeb do role soukromého domácího kněze není tak jednoznačný. Naopak je to velmi sporný výrok. Ano, můžeme ho z Biblického příběhu vytrhnout, můžeme ho pochopit kladně, otisknout do kalendáře, napsat na záložku do Bible, zvolit jako konfirmační heslo, je mnoho možností. Jenže ono to vzhledem k souvislosti celého příběhu není tak snadné. Už samotné hebrejské slovo nókách – naproti – nám všechno zpochybní. Najatý příslušník kněžského rodu, lévijský mládenec, totiž neříká: Hospodin bdí nad vaší cestou. Ale jen to, že vaše cesta je před Hospodinem. To nemusí znamenat, že všechno zamýšlené je Hospodinem schváleno, může to znamenat pravý opak, totiž že Hospodin naše cesty kriticky sleduje. Protože zásadně záleží na jejich cíli. Nikoliv na tom, že někdo vysloví liturgickou formuli jako jakési zaklínadlo.
A ty naše cíle v našich příbězích a cíle Danovců v jejich příběhu si musíme ohledat, ujasnit. Já vím, je to dlouhý příběh. Tak ho trochu zrychlíme, snad ne na úkor obsahu.
Cílem malé pětičlenné elitní jednotky kmene Dan je prozkoumání země, aby našli místo pro svůj kmen v zaslíbené zemi. Tato špionáž asi z počátku nevykazuje známky něčeho divného. Izrael neosídlil zaslíbenou zemi zrovna jednoduchým způsobem. Navíc tehdy nevládl král, každý si dělal, co uznal za dobré. S bezvládím či špatnou vládou máme i my v dnešním světě spoustu zkušeností. (Nikoli však dobrých.)
Je to výprava za kořistí, v plánu je území v zaslíbené zemi, jako mají ostatní izraelské kmeny a Danův kmen ho ještě nemá. (Naše ideální představy o jednotné pospolitosti a harmonickém soužití všech kmenů Izraelových jsou v tuto chvíli ty tam.) Ti, kteří jdou hledat vhodné území, jsou válečníci vynikající. Když mají šanci doptat se na úspěch cesty, využijí to. Danovci žádají boží výrok od lévijského mládence, kterého poznali podle řeči. Asi znali nářečí levitů. Nebo možná zaslechnou v Míkově domě nějaký kus obřadu. Ale copak ty tady, mládenče, kde se tu bereš? Jak a proč? Máš přece být ve svatyni celého Izraele v Šílo. A tohle je najednou výborná šance, jak Boží věci vzít do vlastní režie. Řekni, mládenče, že všechno, co zamýšlíme, je boží vůle. Jsi přece tady kvůli tomu. Jako mnoho kněží a farářů v dějinách, aby žehnali zbraním, válkám, zakrývali znásilňování, zneužívání, posvěcovali pokřesťanšťování světadílů a přisluhovali špatným režimům.
Je to hrůza, co máme jako křesťané na svědomí. Myslíme si snad, že je možné Pána Boha obelhat? Ne, jen sami sobě lžeme a používáme efódy, sošky, lité a splácané ukydané modly a bůžky. Nic víc než náboženské pokrytectví. Ale ono to jde i jinak. Jen to nemůžeme uspěchat. Tak pokračujme v příběhu. Kněz, který nemá v Bibli ani jméno, poslal ty nabušené chlapíky dál na cestu. Danovci pochopili jeho výrok kladně. Nám už to teď tak samozřejmě nepřipadá, už víme, že to nejde tak snadno. Výzvědné komando přišlo do země Lajiš. Zjistili, že tam žijí lidé mírní a že jsou to lidé snadno odstranitelní. Tohle se na světě děje dnes a denně, pořád. Hebrejská Bible je plná upozornění na lid lehce zničitelný. Totiž sám takový lid tu Bibli psal. Ale tady se děje něco nenormálního. Sám ten kdysi porobený, utlačovaný a likvidovaný lid vyrazí na dobyvačné tažení. Někdy mám pocit, že čmuchalové, vyzvědači a všelijací bonzáci a práskači mají zvláštní čuch na to, aby našli ty nejslabší, bezbranné a důvěřivé. Kolik toho je ve školách, firmách, v každodenním životě zbabělých politiků. Kolik musí mít každý mocnář čmuchalů a elitních jednotek.
Teď si jen stručně povšimneme toho, jak došlo k vykradení Míkova domu a proč se to stalo. Když se průzkumníci vrátili zpět ke svému kmeni s informací o snadném dobytí Laišanů, vyrazila armáda znovu k Míkovu domu. A tady se zdá, že Danovci chtěli vlastní svatyni, jakousi vzdorosvatyni, snad aby se nemuseli vláčet do svatyně v Šílo a nebyli na ní závislí, chtěli vlastní náboženský provoz a kult i vlastního kněze. Proč? Právě kvůli té prastaré lidské potřebě mít jistotu, že se nám všechny naše plány a cesty budou vždycky dařit. Tohle je totiž nejhlubší podstata všech náboženských lidských aktivit a praktik. Mít jistotu úspěchu.
S odcizenými modlami a knězem táhnou Danovci do Laiše. Pokusme se blíže popsat lid v Lajiši. Různě se to v překladech popisuje. Nabízí se vícero charakteristik. Proč ne, chcete snad popsat náš český národ jednou větou, to není možné. Stejně tak lid v Lajiši byl rozmanitý. Ovšem zásadní charakteristika je taková, že je to lid klidný, v míru žijící, uchovávající bezpečí, důvěřující svému okolí, nemá starosti. Jenomže tím je také oslaben a ohrožen! Nemá žádnou dohodu o neútočení ani žádný pakt o válečném spojenectví. Prostě neutrální země.
A tak si válečníci z pokolení Dan řeknou: pojďme do nich, snadná kořist. Milí přátelé, cožpak tohle je cesta, nad kterou bdí Hospodin? Já opravdu nevím. Porazit nepřipravené, nebojeschopné a bezbranné, to je nějaké vítězství, to je úspěch, to je boží požehnání? Násilí je všude. Bojují mocné po zuby ozbrojené státy. Titánské supervelmoci. Ale srab, který zaútočí na poklidné společenství lidí žijících v míru? Srab, který ublíží o dva roky mladšímu slabšímu spolužákovi, to je vážně hnus. To se musí vždycky zastavit.
Danovci v počtu 600 ozbrojených válečníků vykradli všechny modloslužebné předměty z Míkova domu, kněze taky, táhli do boje s někým, kdo to nečekal. Vyvraždili lid klidný a bezstarostný, vypálili město, protože nečekalo žádného zákeřného nepřítele. Přesilovek a zákeřností je svět pořád plný. Taky je plný zlodějiny a prašivé modloslužby ne litým modlám a bůžkům, ale lidskému sobectví a ziskuchtivosti. A proto se na závěr příběhu řekne jakoby na okraj, mimochodem, že Danovci byli ze země vysídleni. Ono se nevyplácí získávat něco násilím s požehnáním zbraní a s falešným náboženstvím. Jen cestou Božích úmyslů a směrovek, cestou následování Ježíše Krista se obsazuje zaslíbená země. Jen cestou lásky nikoli moci všechny čeledi země dostávají svůj dědičný podíl.
______________________________________________________________________________________________
Introid: Žalm 119,5-8 bibleserver
Modlitba: Bože, všechno, co běhá po oběžných drahách na obloze a ve vesmíru, se řídí tvými cestami. Jen člověk, já a my lidé to neuznáváme, nechceme. Ty máš před očima cesty všeho živého na této zemi, cestu všeho, co dýchá i všeho, co vydechlo naposledy a je již v cíli.
Nemusíme se bát, že bys zapomněl na jediné dílo svých rukou. Celé tvé stvoření se dívá vědomě i nevědomky na kříž s přibitým Božím Synem a k jeho prázdnému hrobu a vzkříšení, aby poznalo, jak veliká je tvá láska. Bože, když tebe a tvou lásku nerozpoznáváme, neodvracíš se od nás. Děkujeme, že i když nejsme dost vděční za to, co pro nás činíš, neztrácíš nás ze zřetele a bdíš nad námi. Nejsme toho hodni.
Vyznáváme, že si tvoje a své cesty pleteme, tvé a svoje vlastní úmysly zaměňujeme. Tvou dobrotu chceme vlastnit a zneužíváme ji. Jsme příšerně vypočítaví, zneužít jsme se naučili i víru, modlitby a bohoslužby. Prosíme, zbav nás této vychytralosti. Abychom ctili a vyznávali tvé jméno v pravdě a v Duchu. Amen.
Přímluvná modlitba: Prosíme, Pane Bože, aby se co nejvíc našich rozhodnutí a vykročení na cestu přibližovalo tvým plánům, aby to sloužilo našim bližním, abychom je nevyčerpávali, nezarmucovali, fikaně nevyužívali.
Prosíme, Hospodine, překvapuj nás i všechny naše bližní novými možnostmi na našich cestách a otevírej nám i jiné cíle, než ty, které si volíme a promýšlíme.
Prosíme, Pane, aby se rozzářilo bloudícím světlo tvé tváře, ať najdou dobrá rozhodnutí. Těm, kdo chystají zlé výpady do mírumilovných částí světa, ukazuj lepší směr i proti jejich vůli. Sami tohle přesměrování potřebujeme a přijímáme. Vždycky nám připomeň, že na to potřebujeme tebe, když chceme druhým radit a mluvit do života. Nemáme na to právo. Tvému milosrdenství a pokoji ať dáváme prostor a přednost.
Prosíme, Panovníku Hospodine, za ty, kdo jsou napadeni přesilou, zvráceností, nadřazeností, rasovou nenávistí, xenofobií, perverzemi. Přimlouváme se za oběti násilnictví, nadvlády, terorů všeho druhu.
Ty slyšíš úpění všech zotročených mocnostmi zla. Vyslyš i tuto společnou modlitbu, ve které se přidáváme k poníženým a maličkým tohoto času:
Otče náš, který jsi na … Amen
Poslání: Židům 4,12-16 bibleserver
Požehnání: Numeri 6,24-26 bibleserver
Písně: EZ 119 (II) ; EZ 162 ; EZ 477 ; EZ 211