První čtení z Písma: Žalm 30 bibleserver
Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův. Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali. Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě. Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu. Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese. Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se. K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím: Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost? Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine. Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí, aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.
Kázání: Izajáš 54,10 bibleserver
I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.
Milé sestry a bratři, přátelé v Kristu, počtvrté vybíráme jako základ kázání verš ocitovaný ve sborovém nástěnném kalendáři. Je to krásný verš, nádherné zaslíbení. Přirozeně v tom našem kalendáři čteme jen krátký výňatek z toho rozsáhlého oddílu 54. kapitoly proroka Izajáše. A dokonce je ocitována jen část 10. verše. Je to nejspíš proto, že tak dlouhý verš by překrýval velkou část fotografie krásné krajiny a horských panoramat. Tím, že je část verše vypuštěna se snad pro potřeby kalendáře tolik nestalo. Ale je to přece jen škoda, že bohatost biblického verše je nahrazena ne zcela rovnocennou barevnou bohatostí obrázku. Tohle se nám v kázání stát nesmí. Biblický text nemá přijít zkrátka. Kázání není kalendář. A komentáře k fotografii si tedy necháme třeba ke kávě nebo k čaji… My si musíme všímat nejen toho samotného 10. verše, nýbrž celé větší části Izajášova kázání, do které je toto nádherné zaslíbení zasazeno. Protože síla Izajášova zaslíbení je právě v tom, jak nepravděpodobně zní v situaci, do které je řečeno.
Babylonské zajetí, doba pozdního exilu. Vykořeněný lid je vyčerpán, už nic neočekává, nevyhlíží. Zaslíbená země, země otců je už jen mlhavou vzpomínkou a jejich tradice víry s chrámovou bohoslužbou jakýmsi vybledlým nejasným snem. Rezignace: osudu se nelze postavit. Pocit opuštěnosti, pohanění, zapuzení: Bůh na nás zapomněl nebo se navěky hněvá. A změna je nemožná.
Je to tak nemožné a totálně nepravděpodobné, jako je absurdní, aby se radovala neplodná a jásala bezdětná. „Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej, která ses v bolestech nesvíjela, protože synů osamělé bude více než synů provdané, praví Hospodin.“ V dnešní době je, milí přátelé, celkem běžné, že je muž při tom, když rodí jeho žena, a může alespoň přihlížet, aby minimálně něco tušil o bolestech, které doprovází tuto kosmickou událost příchodu človíčka na svět. Tento zázrak je spojen s velkým zápasem. Ostatně jako všechny veliké věci v životě a na tomto světě…
Jestli to v Izajášově době bylo také běžné, aby manželé byli u porodu svých žen a stříhali pupeční šňůru, to nevím, řekl bych, že spíš ne. Bylo to asi složitější. Určitě bylo porodnictví na dobré úrovni, ale tak skvělé podmínky jako dnes zcela jistě nebyly. Ježíš se narodil v mnohem pozdější době, než ve které vystoupil prorok Izajáš, a přesto se narodil v maštali, na to nezapomeňme. Rodičky nebyly od ostatního běžného světa tak ideálně a hygienicky dokonale izolovány, takže o jejich porodních bolestech věděli v okolí všichni dost dobře. Asi to muselo být slyšet, když maminka naříkala a když poprvé zavřísklo novorozeňátko.
Není tedy divu, že Bible tuto jedinečnou událost příchodu člověka na svět zná hodně zblízka a často jako přirovnání ji použije k popsání jiných podobně mimořádných a neobyčejných událostí v lidském životě; kdy se něco mění, když se něco nového rodí, přichází nový věk, dochází ke kosmické proměně, když se člověk znovuzrozuje. (Srovnání J 3,7; Ř 8,22; J 16,21)
Ale v tuto chvíli je to všechno úplně jinak. Obráceně. Žádná bolest, po které přichází radost z narozeného človíčka, žádné sténání k porodu nového stvoření. Nýbrž zajetí exulantů, babylonská poroba, bolest bez porodu, utrpení bez naděje, prázdná budoucnost bez svobodného potomstva. Lidská opuštěnost, bezvýchodná situace a v tom všem - zdá se - nikde není Bůh. Vzdal se nás, zapudil nás, rozešel se s námi, zrušil smlouvu, jako když se muž a žena rozvedou? Bývají chvíle, kdy je člověk takhle hrůzostrašně sám a stejně jsou na tom i ti všichni okolo; jakési příšerné hromadné osamění, kolektivní opuštěnost a beznaděj.
A do toho ta absurdní výzva: „Prozpěvuj, neplodná, kteráž nerodíš, zvučně prozpěvuj a prokřikni, kteráž ku porodu nepracuješ, nebo více bude synů opuštěné, nežli synů té, kteráž má muže, praví Hospodin.“ To přece nejde, aby neplodná, opuštěná měla děti a jásala. To je nesmysl, aby bezdětná, osamělá výskala radostí. To je, jako byste chtěli, aby invalida bez nohou poskakoval a tančil. Nebo němý aby hlasitě zazpíval písničku. A jestli si myslíte, že nějak přeháním, pak si musíme připomenout, co ve Starém Zákoně a v kontextu všech Božích zaslíbení znamená pro izraelskou ženu bezdětnost, neplodnost nebo také opuštěnost a ovdovění. Často jsou ve Starém Zákoně Boží sliby spojeny s příchodem hojného budoucího potomstva. Už na samém začátku příběhů víry slibuje Hospodin Abrahamovi: „Učiním tě velikým národem, požehnám tě, velkým učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“(Gn12,2) A jinde: „Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody…“(Gn17,6) Nebo: „…jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu.“(Gn22,17) Nemít budoucnost v podobě potomstva znamenalo, že nepatřím k zástupu těch, kterým Hospodin žehná a počítá s nimi ve svých spasitelných plánech. Takhle to vnímají ti, kterým káže Izajáš: Hospodin s námi nepočítá! A na to jim říká prorok: ne, není to tak. To, co vy považujete za nemožné, aby neplodná měla děti, to se teď děje. Hospodin činí to, co si vůbec nedovedete představit a čemu nevěříte. Kde pro vás všechno skončilo, tam Bůh ještě něco chystá. Pochopitelně to Izajáš poví způsobem sobě vlastním pomocí poetické řeči plné dojemných obrazů. Mluví o rozšíření místa ve stanu, kde bydlí ta osamělá, protože se rozmůže napravo i nalevo její potomstvo. Dřívější hanba a potupa neprovdanosti a odmítnutí bude zapomenuta, nebude mít nárok, aby se připomínala. Neboť Hospodin zástupů, Svatý Izraele, Bůh celé země je manželem neplodného a ztrápeného lidu Izraele. „Na maličkou chvilku popustil jsem tě, ale v slitování převelikém shromáždím tě. V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou, ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou, praví vykupitel tvůj Hospodin.“(v.7.8.)
Teď je tu však jedna naprosto zásadní otázka: jestli to vše platí i pro nás tady a teď? Co když je to slovo nepřenosné? Co když je určeno do konkrétní chvíle, do neopakovatelné situace? Mám vůbec právo zcizovat ho a přisvojit si ho jako poselství určené právě mně? K tomu nás to přece silně svádí: „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne…“ To velice silné zájmeno „od tebe“ přímo nabízí možnost, abychom dávné prorokovo kázání vytrhli z jeho jedinečných dějinných souvislostí a přivlastnili si ho osobně, jednotlivě, individuálně. Ale tato privatizace je velmi problematická. Ono je to zájmeno řečeno v ženském rodu a to (feminální ty) do češtiny neumíme přeložit. Z celku zvěstování je zřejmé, že ono „ty“ není individuální, ale kolektivní. Osloven je Izrael jako celek, jako společenství božího lidu.
Takže co s tím smíme udělat, co s tím máme udělat? Jak tomu rozumět, abychom se nedopustili svévolného zacházení s biblickou zvěstí a neznásilňovali prorocké svědectví?
Nejprve se chci ptát, jak a v čem se mě a nás všech týká tak silně tematizovaná neplodnost? Jsem a jsme my dnes v našem světě nějak neplodní? Domnívám se, že ano. A to především v této věci: s evangelickou tradicí držíme pravověří – ortodoxii v otázce trojičního učení, recitujeme Apostolicum, zachováváme staré církevní svátky a tradice atd. Ale naše zbožnost je sterilní, nenese
plody bohatosti sborového života a misijní touhy překročit hranice církve. Často připomínáme usychající ratolest bez zelenajících se výhonku a bez plodů. Taková suchá větvička ve vichřicích dnešní doby neobstojí, zlomí se. To si přece nepřejeme. Co vy na to, co s tím?
Mám jeden nápad. Pořádně se zakoukat do toho našeho kalendáře. Ne na fotku hor, ale na slovo Izajášovo. „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky…“ Není tak snadné představit si, že něco tak stabilního jako horstva se pohybuje a nejde jen o obraz zemětřesení. Izajáš považuje hory a pahorky za pevné, ale „i kdyby“ se rozkymácely, tak Hospodin - jeho milosrdenství a smlouva jeho pokoje - se nepohne a neodstoupí Bůh od toho, co řekl. Dnes se opravdu jaksi hory pohnuly, hory a hromady blbosti, nenávisti a zběsilé nelidskosti se daly do pohybu na Ukrajině. Něco horšího než zemětřesení otřásá touto Zemí. Šílenství a zločin se tváří jako oprávněná možnost, jako něco, nač si máme zvykat. Otřesena jsou lidská práva, spravedlnost, globální hodnoty a celoplanetární mír. Zůstává ještě něco pevného?
Věřím, že ano. To, co řekl prorok Izajáš svému lidu v zajetí Babylona. Nechceme si to jeho zaslíbení násilně ukrást, nebudeme putinovsky uchvacovat, co nám nepatří. Pokorně se spolehneme na to, že Hospodinovo slovo platí do konkrétní chvíle, ale má delší trvání a doznívá delší dobu, než když je vysloveno člověkem v jediném okamžiku. Ten Hospodinův slib smlouvy pokoje se ozývá až k nám. Tuhle důvěru můžeme opřít o Ježíše Krista. V něm ta veliká dějinná zaslíbení můžeme vztahovat i na nás často neplodné potomstvo lidu víry.
______________________________________________________________________________________________
Introid: Žalm 114 bibleserver
Modlitba: Bože, začíná další nový den. A my v něm můžeme začít rozhovorem s tebou, smíme k tobě mluvit a čekat na tvé slovo. Smíme zde být s druhými. I s nimi smíme mluvit a modlit se s nimi a za ně. Jen tak nejsme sami, nejsme opuštěni, když společně chválíme tvé jméno, když děkujeme za to, co přijde i navzdory tomu, že se náš svět někdy otřásá a chvěje, že se i naše srdce třese často strachem, nejistotou a pochybnostmi.
Hospodine, voláme k tobě z hlubin svých selhání a vin, které nás spoutávají a ochromují. A prosíme, abys naši ztracenost a zmarnění proměnil svojí věrností, milosrdenstvím a smlouvou pokoje. Abychom jako tvoje církev nebyli v tomto světě neužiteční a neplodní, ale nesli ovoce tvého svatého Ducha ke tvé slávě a bližním k spasení, záchraně a vysvobození, které jsi nám připravil v Kristu Ježíši, našem Pánu. Dej nám dnes své vykoupení zakusit živě a přítomně u svého stolu i ve svědectví Písma svatého i ve společenství víry, do kterého nově vstupujeme. Amen.
Přímluvná modlitba: Věrný a slitovný Bože, náš nebeský Otče, prosíme za všechny, kteří touží po naplněnosti života ve zplození dětí a nedaří se jim to. Dej, aby je jejich bolest a zklamání nepohltilo a neuvrhlo do beznaděje. Aby našli alespoň část plnosti života v lásce ke všem dětem božím.
Prosíme za ty, kdo potřebují najít rovnováhu a pevné souřadnice žití. Dej, ať je obnovuje, posiluje a stabilizuje vědomí, že na to nejsou sami, aby jim jejich čas pobytu na světě prožitý s druhými dělal radost.
Dej odvahu všem i nám, kdo usilují o změnu, o spravedlnost, o dobré a citlivé užívání toho, co nám je svěřeno.
Myslíme konkrétně na veřejné činitele, představitele moci, politiky, vůdce nadnárodních firem, na ty, kdo ovlivňují svým kapitálem vývoj společnosti a celé civilizace. Ale modlíme se také za představitele církví a různých tradic.
Prosíme za národy, aby překonávali náboženskou nesnášenlivost, aby překračovali stíny kulturní a rasové nenávisti, všelijaké historické spory, křivdy a dluhy v Kristově Duchu smíření a odpuštění.
Vyprošujeme, Bože, světu tvou milost, která vede k vzájemné úctě, toleranci a spolupráci na dobrém díle pro záchranu života a stvoření. Naplň země a národy žijící ve válečném konfliktu či v hrozbě střetu zbraní mírem.
Otče náš, ...
Poslání: Židům 11, 8-16.39 bibleserver
Požehnání: Žalm 125,1-4 bibleserver
Písně: EZ 65 (1-4) ; EZ 103(1-4,8) ; EZ 549 ; EZ 163