První čtení z Písma: Leviticus 16,1-4 bibleserver
Hospodin k Mojžíšovi promluvil po smrti dvou Áronových synů, kteří zemřeli, když přistoupili před Hospodina. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Řekni svému bratru Áronovi, ať nepřichází kdykoli do nejsvětější svatyně (totiž za oponu, před slitovnici ležící na Truhle), aby nezemřel, neboť se budu ukazovat v oblaku nad slitovnicí. Takto smí Áron vcházet do svatyně: s mladým býčkem k oběti za hřích a s beranem k zápalné oběti. Oblékne si svatou plátěnou suknici a pod ni plátěné spodky, přepáše se plátěnou šerpou a hlavu si ovine plátěným turbanem. Jsou to svatá roucha; než je oblékne, omyje si tělo vodou.
Kázání: Jan 1,22-27 bibleserver
Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“ Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem ‚hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“ Ti vyslanci patřili k farizeům. 25 Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ „Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte. To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“
Minule jsme se dozvěděli, že Jan Křtitel se stotožňuje s proroctvím. Označuje se za toho kdo připravuje svět na příchod Boha, na příchod Zachránce, na příchod Krále. No ale dostalo se mu další otázky a to proč křtí a z jakého titulu, protože jeho ztotožnění jim prostě nestačí. A tady bych se chtěl zastavit. Jsou tu dvě důležité věci. Proč křtí? To je jedna. A proč jim nestačí jeho vysvětlení, že je předvoj.
Co znamenal pro tehdejší židy křest? Je jasné, že asi něco jiného, než co pod ním vnímáme my. Ono to vypadá, že Jan patřil k sektě Esejců, kteří měli nejspíš centrum v Kumránu. To je to místo kde se roku 1946 našly svitky od mrtvého moře. Velmi důležité pro zkoumání a bádání nad biblickými texty. Esejští byli židovským proudem, který se vyznačoval svou askezí, dle pravidla modli se a pracuj. Přes den pracovali, a večer studovali náboženské texty. Byli uzavření okolnímu světu, spíše se mu stranili. A užívali rituální koupele, vycházející zřejmě ze Starého zákona z knihy Leviticus. No ale Jan úplně do této sekty nezapadal. Nestranil se lidu. Neschovával křest pro vyvolené. Křtil všechny, kdo měli zájem a hlásal pokání, neboli změnu svého chování. Křest pro Jana byla jednorázová věc, ne něco, co se dá opakovat. Hlásal nutnost obrácení jak jej známe v evangelikálním pojetí. Nutnost změny chování a životního stylu. V naší církevní tradici dáváme důraz na studium písma, což se pak odráží například v přístupu k dospívajícím mladým lidem z církevních rodin. Křtíme děti již jako nemluvňata a tou pomyslnou změnou, tím přerodem je konfirmace. A jak se během konfirmace “zjišťuje”, jeli jak to zjistit, zda někdo věří, nebo je zralý ve víře? Rozhovorem s farářem a staršími a zkouškou ze znalosti vybraných biblických textů. Ale když říkám znalosti, mám na mysli schopnost odříkat je nazpaměť. Ale je to opravdu to, co z nás dělá věřící a obrácené? A potřebuje každý obrácení i když se narodil do věřící rodiny? Já jsem přesvědčen že ano. Víra v našem evangelickém pojetí přece není nějaký soubor rituálů které s pravidelností konáme. Vezměme si to z pohledu našeho sboru. Vím, že většina z vás nechala pokřtít své děti a vodili je do kostela nebo chcete li církve. Kolik z nich však dnes je aktivních v církvi? Pokud vím, tak jich moc není. To ale neberte jako útok na vás. Není to myšleno jako vaše kritika. Co já vím, jak se mě povede vychovat svoje děti a zda se z nich stanou věřící. Spíš chci poukázat na to, že pokřtění v dětství a i pak nějaká konfirmace nezaručí to, že ten člověk bude křesťanem. Může to dát dobrý základ do života, ale pokud neproběhne obrácení je to jen povrchní a dřív nebo později takzvaně odpadne. A opět, nechci to nikomu dávat za vinu. To bych si nedovolil.
Křest v Janově podání tedy znamená akt pokání. Lítost nad svými činy, chováním a myšlením, upřímná snaha změnit jej a v návaznosti na to symbolicky smýt ty předchozí viny. Takhle to zní krásně. Co byste ale řekli takovému zločinci, recidivistovi? Může taky litovat svých hříchů, smýt je a jít dál? Jeden mladý chlapec se mne na toto ptal během evangelizačního rozhovoru. On konkrétně se ptal na masové válečné vrahy. Co byste odpověděli? Já mu na to odpověděl “Chtělo by se říct Bohužel, ale ve skutečnosti je to Bohudík ANO, mohou.” A dnes bych odpověděl stejně. Mnohému to může připadat jako nespravedlnost. Ale já jsem přesvědčen, že je to úžasná šance pro nás “obyčejné” hříšníky. Pokud Bůh může odpustit někomu tak zkaženému, tak nedokáže i nám? Já to vnímám jako velkou šanci pro mě samotného, nedokonalého a bloucího.
No ale vraťme se takzvaně na koleje. Proč jim nestačilo, že jim řekl kdo je? Je to spojené s tím, že asi nechápali, z jakého titulu mluví k lidem to co mluví. Pokud není ani mesiáš ani Eliáš ani prorok, tak proč by jej měli poslouchat? Je vlastně nikdo. Prostě nepochopili co jim řekl. Minule jsme mluvili o nepochopení a potřebě mluvit nějakým společným jazykem. No a tady se zdá, že se to Janovi nepovedlo. A je otázka zda mu mohli vůbec rozumět. Mysleli ve starozákonních intencích a i když jim odpovídal citací z bible, není jisté zda to správně rozklíčovali. Nebo jej možná pochopili, jen ho chtěli na něčem nachytat, nevěřili mu. I to je jistě možnost.
On jim na do ten dotaz zvláštně odpovídá. Zase jako by v hádankách. Oni se ptají: Proč křtíš, když jsi nikdo? A on jim odpovídá: Já křtím vodou. Trochu mi to připomíná jako když mluvím s malými dětmi. Ale zkusme za tím hledat něco víc. Jako by říkal, já fakt nejsem nikdo důležitej, já si tady jen tak křtím vodou. Pak totiž dodává tu důležitou zprávu o tom, že po něm přijde někdo mnohem mnohem větší, důležitější. A to se opět vracíme k minulému kázání, že Jan se nikterak nepovyšuje, nezneužívá svého postavení a naopak naplňuje spíše to kristovské, že první bude poslední a poslední bude první.
Co bychom si z toho všeho měli odnést? Důležitost toho aby v naších srdcích vládl Bůh a neměli v nich jiné bohy, protože pak nám jsou všechny křty a obřady k ničemu, víra nestojí na pevných základech.
A tak tě dobrý Bože společně prosíme, posiluj naši víru, ať v našich srdcích nevládnou tužby po penězích, uznání, slávy či cokoli jiného, krom lásky k tobě. Často se ti vzdalujeme a selháváme, ale ty máš moc nás opět nalézt a přivést k sobě zpět.
Amen.