První čtení z Písma: Žalm 92 bibleserver
Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citeru. Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou: Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké! Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí. Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni. Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil. Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících. Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!
Kázání: Žalm 92,5 bibleserver
Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou:
Milé sestry a bratři, toto je verš z našeho sborového nástěnného kalendáře na září. Žalm ovšem nějak začíná a po pátém verši i pokračuje.
(Přečíst v. 1 - 4) Předmluva prvních čtyř veršů spustí obrovský gejzír obdivu lidské duše nad Božími skutky, činy, působením. Za které se patří vzdávat díky směrem vzhůru k Bohu a hrát na všechno, na co se dá brnkat, fidlat, foukat a bouchat. Prsty i jinými částmi těla hrát k slávě někoho, kdo koná takové činy, takové věci, že to nikdo z nás nepochopí, protože jsou to činy přesahující – transcendující – naše veškeré chápání a poznání.
A přece, i když je to tak neuchopitelné, velkolepé, pro člověka nadměrné a nepopsatelné kategoriemi našeho myšlení, může se nás to týkat a velice příjemně: Hospodine, působíš mi radost. Rozveselil jsi mě, Hospodine. Jahve, oblažil jsi mě. (Varianty překladů ČEP, KB, Jeruz. B)
Stěží se dá dostatečně a výstižně popsat, co je to radost, rozveselení, oblažení. Už jste se tak někdy cítili v kostele při bohoslužbách? Prozradím vám jedno své veliké tajemství. Před tím, než začnou bohoslužby, mám pocity, které jsou na hony vzdálené oblažení, radosti a rozveselení. Je to spíš stres, abych něco nepokazil. Taky hrůza, abych s Božím slovem nezacházel svévolně. Obavy, že na něco zapomenu, že se vám to nebude líbit. Ale přes ten všechen strach vítězí touha být s vámi u Božího trůnu, před Tím, který do nás vidí nejlépe a zná všecko, co se nám honí v hlavě a v srdci, v buňkách mozkových a tělesných. Ví, co je v nás za procesy, které neovlivníme, ale docela nás zásadně ovlivňují a někdy doslova štvou a rozčilují. Prostě a jednoduše: tato Hospodinova vyvýšenost nade vším působí radost přenesmírnou a nepochopitelnou. Rozveselení navzdory vynervovanosti a oblažení duše, která se vlastními skutky v sobě topí a ztrácí se ve smetišti civilizačních beznadějí a prázdnotě slepých uliček postmoderny.
A když se nad tímto nepřehledným smetištěm řekne něco o Hospodinových skutcích, něco o Božích činech, tak to vypadá jako úplná blbost. Potkáváte snad někde jasné, zřetelné, evidentní Boží činy? Třeba tak, že se neprůstřelně zacpou hlavně kanónů mířících na bezbranné civilisty. Nebo že se zacpe ulhaná huba prašivých politiků? Ne. Ani náhodou to neuvidíte. To je sice naše přání, ale asi to nejsou skutky Hospodinovy. To totiž mají být a musí být naše lidské skutky.
Můžete však namítnout, že tohle přece není vyřešení otázky, co jsou opravdu ty skutky Hospodinovy, které nám dělají radost?
Co jsou ty Boží činy? A činí Bůh vůbec něco pro tenhle bezbožností ohluchlý svět, pro celé bezohledností otupělé lidstvo?
Dokážete si na tuto otázku odpovědět? Já vlastně úplně ne. Rád bych ji slyšel od vás.
Do těchto rozpaků přece jen pěvec žalmu 92. zpívá, že Hospodinovy, Jahvovy, Boží skutky mu dělají radost, oblažují a rozveselují.
Když koukám do historie, na přítomnost a na nevalné vyhlídky společnosti do budoucna, tak tento žalmistův optimizmus plně nesdílím. Ale hledám ten zvláštní důvod, proč se pořád radovat, proč se stále něčeho nadít a něco dobrého očekávat… Kde, v čem a odkud je možné načerpat tak nezdolný a nezničitelný optimizmus navzdory všemu, co nás přesvědčuje, že to není možné?
Pokusím se to přečíst z toho žalmu 92. Pro sebe i pro vás, když budete chtít.
Můžeme, milí přátelé, žít tupě a hloupě. Všechny vážné otázky zahodit a odpovědi zašlapat. Prostě žít od nákupu k nákupu, od výplaty k výplatě, od jedné lékařské kontroly k další a od šichty k šichtě. Tím nic nepokazíte, nikomu neubližujete, jen sami sobě. Ani to není trestné. Ale vlastně se tím na světě změnit nedá vůbec nic.
Je tu však jiná možnost. Té jiné možnosti je Bible plná, přeplněná. Chopte se jí. Nenechte se otupit a znechutit. Rozzlobte se a dopalte jako autor této písně na všechny darebáky světa a prskejte kolem sebe, když uvidíte bezpráví. Zdá se to nekřesťanské být takto útočný, ale to není pravda. Existuje blahoslavený dopal, požehnaný svatý hněv. I Hospodin se tak hněvá. Mnohem nekřesťanštější je držet hubu a krok a nezastat se trpících. Ano, máme v církevních dějinách hrozně trapné momenty, kdy křesťané přicmrndávali státní moci, klaněli se kultu hnusných osobností. V domnění, že dělají něco dobrého pro budoucnost, zaprodali osvobozující zvěst evangelia a zaměnili ji za mírné úlevy pro církevní činnost.
To by se nemělo opakovat. Poučme se od 92. písně biblického zpěvníku. Vynadat darebákům a říct do očí lhářům, že jsou sprosťáci, to je taky kus evangelické zbožnosti a důsledek toho, že nám největší radost dávají Hospodinovy skutky, nikoli skutky plevelných a vadnoucích mocipánů (v. 6-10).
O zlosti proti darebáctví a podrazáctví také vím něco osobně, možná trochu méně než žalmista nebo třeba faráři trestaní za komunizmu, nebo jako křesťané pronásledovaní v Číně a jinde na světě, kde lidé žijí v bezbřeze krutých, nelidských totalitních systémech. No, ve srovnání s nimi vím o tom hodně málo. Ale jedno vím, že se ta zloba a krutost těžce zastavuje. Jen ve vlastní bolesti a se ztrátami je možné nahlédnout, co člověk sám napáchal.
Ale pozor, existuje i hněv nesvatý, nespravedlivý, hříšný. O zlobě a strašné síle hněvu také cosi osobně vím a je mi z toho zle. Když člověk dojde při zuřivosti k tomu, že uvidí sám sebe, a pozná, že se vlastně zlobí sám na sebe, může se otevřít cesta ke změně. Pak si můžeme ověřit, že hněvem nic nezmůžeme, nenávistí a násilím ničemu nepomůžeme.
Napadá mě, že jen opice a primitivnější primáti domlouvají se rukama a násilím. My bychom to měli dělat také tak? Jo, děláme. Je to jaksi nápadně vidět na stavu současného světa. Jen v těch rukách máme navíc střelné zbraně. Milí přátelé, pobavil mě nedávno jeden vtip: Prý člověk nevznikl z opice, člověka stvořil Bůh. Ale z blbých lidí vznikla opice. Pobavení z toho vtipu pominulo, když mi došlo, že je to urážka opic.
(Číst verše 11-15) Všimněme si teď rozdělení na spravedlivé a nespravedlivé, svévolníky, pachatele ničemností. Toto rozdělení nevzniklo podle etických norem vynikajících lidí a podle jemnocitu člověčí spravedlnosti. Zde se nerozděluje podle lidských kvalit. Ale podle toho, že v Bohu není ani špetka náznaku nespravedlnosti, bezpráví a lži. Silně to vyniká v závěru žalmu. My bychom na čistotu práva, spravedlnosti a pravdy nikdy sami nepřišli. Vždycky nám je nějak zjevena, darována, předána a dosvědčena. Bez takového daru z venku jsme hovadní hlupáci, co nic neseznají…
Úplně na závěr se ale vrátíme k parádnímu výroku, že Boží činy dělají radost člověku. Radost, tak to je mohutné téma. Radost vždycky budeme hledat. Třeba u moře, na luxusem přetékajících ostrovech, v drahých autech a vilách. Radost z politických známostí, konexí, ze známostí s vlivnými. Nebo jen pseudoradost z rostoucí spotřeby a životní úrovně. No, nevím. Jeví se mi to všechno jaksi dočista na… na, víte na co? Jeví se mi to nákladné a vhodné spíš na hnojiště. Na hnojišti ovšem neskončí skutky
Hospodinovy. Ony mají zvláštní charakter, chcete-li povahu. Jsou hlubokomyslné a především hned ráno milosrdné a večer pravdivé.
To také asi není náhoda: ráno jít do celého dne s vědomím, že mě někdo neodsoudil, nezavrhuje, nedeptá, ale milosrdně a laskavě, shovívavě přijímá. A večer poznat pravdu o tom, jak jsem to všechno přijetí využil, předal, zužitkoval, nebo promarnil, zpackal. A jaká je pravda o Božím milosrdenství (jestli ještě dnes večer platí) a jaká je pravda o Bohu: jestli se můžu ráno postavit na nohy do dalšího dne zase v síle jeho milosrdenství? Tak to jsou asi ty skutky Hospodinovy, které rozveselují, dávají píseň na rty a radost do duše. A celému světu aspoň kousek práva a spravedlnosti. Aby „to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti při něm žádné není.“
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha našeho, Ježíše Krista a Ducha svatého.
Introid: Žalm 92,2-3 bibleserver
Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší, 3 Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci.
Modlitba: Bože, jak tebe může člověk oslovit a oslavit? Jak my, tvé stvoření, dílo tvých prstů, můžeme říci, že tě uctíváme a chválíme, když všechno, Kým jsi, nás převyšuje a my na to nestačíme.
Dary radosti, hudby, zpěvu, kterými ti můžeme alespoň částečně říct, že jsme šťastní, když Tebe vzýváme, jsou velkým bohatstvím nad všechny poklady světa.
Prosíme, Hospodine, sestup k nám z výšin absolutní pravdy, lásky a spravedlnosti do našich pošetilých a často trapných pokusů o spořádaný svět, do našich nezdařených snah o dobrý život a do našich pomýlených představ o spravedlnosti a právu. A připomeň, ukaž, zjevuj nám, kudy se vydat, co dělat, jak se modlit, učit, pomáhat, aby naše životy nebyly dnes nebo zítra marné.
Nechceme žít sobecky, a přece tak žijeme. Chceme dělat bližním radost a docházejí nám často síly. Bože, prosíme, k cestě následování tvého Syna Ježíše Krista nás posilni, zpokorni a vystroj dary svého Ducha. Amen.
Přímluvná modlitba: Králi světa nejvyšší a spravedlivý, pro záchranu lidí jsi poslal mnoho proroků. Zpěvem žalmů nám řekli naši předkové ve víře, jaká je dobrá cesta života. Směrovky této dobré cesty máme už od Mojžíše, máme je i někde v hlavě a v srdci, i když je neposloucháme citlivě. Zjevil ses, Bože, ve skutcích svých Abrahamovi, synům Izraelovým, Eliášovi, a v plnosti všemu světu v Ježíši Nazaretském. My však máme někdy pocit, že nám dnes chybíš.
Proto prosíme, buď s těmi, kdo tě postrádají, kdo trpí a jsou bezmocní, kdo zoufají a nemají útěchu, kdo chtějí všechno zachránit a nikdo jim nepomáhá. Prosíme, zachraň záchranáře, kterým došla síla. Pomož pomáhajícím, kteří si sami nevědí rady. Pomáhej rodičům s dětmi do nového školního roku vyrovnávat se s chybami a nedělat je. Učitelům všechno zvládnout a netrápit sebe ani děti. Psychologům, ať mají málo klientů a sílu k práci se všemi, kdo je potřebují. Prosíme o bezpečnou dopravu a rozumné řidiče aut, autobusů a vlaků…
Bože, kdybychom věděli, za co se modlit podle tvé vůle, nebylo by třeba modliteb. Protože to nevíme, nebo jen tušíme, budeme se modlit tak, jak nás to naučil Ježíš, tvůj Syn a náš Spasitel…
Otče náš, ...
Poslání: Ga 5, 13-19 bibleserver
Požehnání:
Pokoj Boží, který převyšuje každé naše pomyšlení, ať hájí a chrání vaši mysl i vaše srdce v Kristu Ježíši. Pán buď s námi se všemi. Amen.
Písně: EZ 150 ; EZ 553 (Nápěv „Krásná je modrá obloha“) ; EZ 450