První čtení z Písma: Žalm 16 bibleserver
Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“ Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“ Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
Kázání: Žalm 16,11 bibleserver
Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
Milé sestry a bratři, na konci roku (na začátku nového roku) se k zamyšlení nabízí mnoho témat, ale především jedno velké: bilancování, ohlížení se zpět, hodnocení, co jsme dokázali, co jsme zvládli, jakých výsledků jsme dosáhli. Nebo opačně: co se nám nezdařilo, kde a v čem jsme selhali – což se nám formuluje mnohem obtížněji a neochotně. Toto téma mají v oblibě hlavně prezidenti a politici, různí tajemníci, předsedové, starostové a zastupitelé ve svých silvestrovských a novoročních projevech. Především tu první část, to připomínání svých zásluh a úspěchů. O neúspěších se zpravidla moc nemluví nebo se spíš retušují, omlouvají, svádějí na někoho jiného. Letos to budou s největší pravděpodobností asi Ukrajinci. Ti přece za všechno můžou. Jako obětní beránci jsou vhodní. Stěžovat si na dobyvačné, militantní, despoticky orientované Rusy už naši veřejnost omrzelo. Teď je tu jiný viník, uprchlíci… jak ubohé, zbabělé, primitivní.
To téma bilancování raději politikům přenecháme. Oni vlastně nemají moc na výběr a jejich roli jim vůbec nezávidím, netoužím po ní, mě by to hodnocení, srovnávání a vykazování úspěchů nebavilo. My v církvi to naštěstí na konci roku dělat nemusíme, ba nemáme. Na to jsou sborová výroční shromáždění, ale i při nich má mít bilancování stejně jaksi jiný záměr i obsah. Protože nám na prvním místě nejde a nemá jít o hodnocení kalendářního roku, jeho zdarů, úspěchů či nezdarů. Co se nám tedy jako Kristovým učedníkům na přelomu roku starého a nového nabízí k úvahám? Nazvat to slovem téma by bylo hodně málo, bylo by to chudé a naprosto nevýstižné zúžení této otázky. To, co se nám nabízí a přímo dává k dispozici, je mnohem víc než jen pouhé téma. Jde totiž o sám život, o jeho nejhlubší hlubiny, nejvyšší výšiny a jeho nejvlastnější smysl. Jde o to, proč tady jsme; odkud a kam směřujeme. Jde o naše bytí a nebytí, o to, co a proč žijeme a jak nebo k čemu (s čím) umíráme.
Jenže už jen tyto otázky, které jsou tu naznačeny, prozrazují, že je toho tolik, je to tak rozsáhlý okruh tázání a tak zásadně by pokusy odpovědět měly proměnit a ovlivnit náš život, že bychom to v těchto silvestrovských (novoročních) bohoslužbách nezvládli. Řekněme obrazně, že z toho obrovského existenciálního krajíce si zvládneme ukousnout jen jedno malé sousto chleba a z toho obrovského nevyčerpatelného kalicha života můžeme usrknout jen jeden jediný malý doušek vína.
Nebo bez lákavé obraznosti: můžeme se pokusit o uchopení onoho nám připomenutého a předloženého žalmu 16. A zase v něm se dotknout zvláště jednoho drobtu z celého pecnu a jedné kapičky z celé nádoby; tedy verše 11. (Povšimněte si, jak se to náramně hodí: poslední den v roce a poslední verš žalmu. „Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“)
Nevšimnout si však alespoň letmo celku žalmu, kontextu, souvislosti tohoto verše v rámci žalmu, to by bylo stejně chybné, jako kdybychom chtěli podle dnešního dne hodnotit celý (uplynulý) rok. Třeba v tom smyslu, že když nám dnes není dobře, špatně jsme spali, budila nás bolavá záda (nebo rachejtle a ohňostroje až do rána) nebo nám haproval tlak a blbnul žlučník po tolika svátečních gurmánských nástrahách, na které nejsme zvyklí; prostě proto, že nám dnes není dobře, tak celý uplynulý rok stal za pendrek.
Takto omezeně, zkresleně, chybně se nelze dívat ani na události minulého roku: ať už společenské, rodinné, osobní. A není možné se takovým zúženým pohledem dívat ani na samostatný poslední verš žalmu 16, který je také posledním veršem i v našem sborovém nástěnném kalendáři.
Podívejme se aspoň zběžně na celý žalm. Začíná jako prosba modlitebníka, který žádá Boží ochranu. „Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě.“ Žalmista vyhledává u Boha svou ochranu, protože v hloubi své duše a celou svou bytostí prožívá, že Bůh je jeho dobro, že nad Boha není. Toto své krédo, své vyznání adresuje svatým a vznešeným ve své zemi, které si oblíbil. Domnívám se, že tihle svatí a vznešení nepředstavují nějako elitu národa, výkvět společnosti, honoraci nebo vyšší vrstvu. Jsem přesvědčen, že čestnými tituly „svatí“ a „vznešení“ oslovuje žalmista své bratry a sestry, s nimiž slaví bohoslužby, modlí se s nimi a vzývá Hospodinovo jméno. A protože si je nadevšechno oblíbil, zamiloval si je, nazývá je honosnými jmény. Je to podobné, jako když my v dopise oslovujeme ty, na kterých nám záleží: moji nejdražší, moji milovaní. Apoštol Pavel také své bratry a sestry oslovuje v epištolách: milovaní, svatí, Bohu milí, nebo individuálně synu. (Nebo apoštol Jan: děti.) Je v tom jistě kus něhy, úcty a síla lásky, ale je v tom především obrovský kus teologie. Stejně jako u žalmisty. Pro něj jsou skutečně svatí právě jeho souvěrci na rozdíl od božstev a model, k nimž se mnozí marně a mylně obracejí. „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“ Nikoli modly a bůžkové a pohanští bohové, ale Hospodin je ten pravý podíl a kalich, Hospodin pevně drží žalmistův los, tedy životní úděl, běh života, životní příběh.
Nádhernými obrazy, navýsost básnickými příměry nám to žalmista znázorňuje a přibližuje, když zpívá o Boží ochraně, věrnosti, přízni a pomoci a když vyjadřuje svou radost z bezpečí, jež mu Bůh dává a dopřává (verše 6-10).
I tohle je nějak zásadní a příznačné pro víru, jejíž optikou – jejímž prizmatem – chceme hledět na události uplynulého roku a vyhlížet události budoucí, co přijde v novém roce. Náramnou, mimořádnou pomocí nám v tomto pohledu víry, v tomto zvláštním jedinečném pohledu víry může být onen poslední 11. verš: „Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“
Tak 1) Víra vidí, že život není jen souhra nahodilostí, nesouvisle se řadících za sebou bez smyslu, bez cíle. Víra vidí, že život je stezka, cesta, pouť, jejíž směr, cíl a smysl má kdosi ve své moci, a že nám tuto stezku dává poznat. Nejdeme do prázdna. I kdyby se nám naše vlastní stezka života jakkoli zamotávala, komplikovala a ztrácela, my na ní nejsme ztraceni, nejsme ponecháni napospas temným mocnostem chaosu, silám slepého osudu nebo neúprosným zákonitostem času, pomíjení, mizení. Ne! Stezku života nám dáváš, Hospodine, poznat. Nemusíme si ji sami vymyslet, vytvořit, zajistit. Je tu někdo, komu na nás tak záleží, že nám dává poznat, že ta stezka vede skrze Krista ke skvělému cíli.
2) Víra vidí jasně a zřetelně tento cíl. Žalmista jej vyjadřuje takto: „vrcholem radosti je být s tebou…“ Když jsem na začátku kázání mluvil o tom, co se nám nabízí a dává k úvahám na přelomu roku, naznačil jsem, že jde o ty nejzávažnější otázky bytí a nebytí, jde o sám život, celou naši existenci. A k tomu neodmyslitelně patří umírání a smrt. Jsme lidé -víc než všechno jiné- pomíjiví. A nic, naprosto nic nás této smrtelnosti nemůže zbavit. Jedinou nadějí uprostřed této smrtelnosti je právě toto: „vrcholem radosti je být s tebou…“ Vrcholem radosti, která nám v této časnosti na tomto světě stále uniká a k jejíž plnosti jen vyhlížíme, je být s tebou, být s Bohem. Toto bytí s Bohem ani smrt nezruší, společenství s Otcem skrze Syna ani naše smrt nepřemůže.
3) Proto můžeme zvolat s žalmistou: „ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ Apoštol Pavel ve stejném úžasu i se stejnou jistotou víry dosvědčuje: „A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1.Kor 15,54-57) „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 8,38-39)
Amen.
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav: Milost Pána našeho Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého buď s námi se všemi. Pokoj vám.
Introid: Žalm 66,1-4 bibleserver
„Hlahol Bohu, celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají ve tvou přízeň i tví nepřátelé. Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.“
Modlitba:
Bože, v Kristu ukřižovaném a vzkříšeném náš věrný nebeský Otče. Nepřicházíme dnes (na konci roku) – (na začátku nového roku) před tvou tvář jako hrdinové, sebejistí a spokojení sami se sebou, se svými výkony. Nejsou to všechno úspěchy a zdary, co jsme nasbírali za uplynulý rok. Mnohem spíš jsme před tebou jako kajícníci. Přiznáváme a vyznáváme své slabosti: jak se i se svou vírou plácáme a potácíme v nejistotách, nepokojích, ve strachu, hněvu, závisti, lakotě a škodolibosti. Jak to nedokážeme zvládnout, překonat, jen to zakrýváme. Všichni společně to hlasitě potvrzujeme vyznáním a prosbou: Pane, smiluj se.
Ale to, jaké to s námi je, že znovu a znovu selháváme, nám nemůže zakrýt, že v tobě je vysvobození a pomoc. Nemůže nás to zdeptat nebo otrávit, protože je zde čin tvé lásky: oběť Krista Ježíše, zachraňující moc jeho kříže a vzkříšení. Na to s důvěrou spoléháme a hlasitě to společně dotvrzujeme prosbou: Pane, smiluj se.
Tvé odpuštění, Kriste, nám ukazuje cestu ke smíření s Bohem a lidmi. Dej, ať je naše bohoslužebné setkání (na konci roku) – (na začátku roku) mocným znamením odpuštění, smíření a pokoje mezi všemi viníky. Vždyť mezi námi není rozdíl, všichni jsme hříšníci. A všichni jako viníci všem viníkům odpouštíme. Pro tvou milost, Kriste. O ni tě znovu společně prosíme: Pane, smiluj se. Skloň se k nám ve svém slovu, Duchu a darech.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Věrný Bože, děkujeme ti za uplynulý rok, za vše, čím jsi nás obdarovával a jak jsi vedl naše stezky. Děkujeme za naše milé blízké, za děti, rodiče, sourozence, příbuzné. Za naše přátele, sestry a bratry ve sboru. Co všechno jsme mohli prožít a čím jsme z tvé milosti prošli.
Prosíme, veď naši stezku života i dál v novém roce. Přímluvami se k tobě obracíme a prosíme: ochraňuj nás všechny, když na tebe zapomínáme. Když neposkytujeme ochranu svým bližním, ochraňuj je ty sám svou nekonečnou láskou. Vždyť nemají ani oni, ani my mocnější pomoc, než jakou nám dáváš v Kristu Ježíši.
Prosíme, ať si nikdo sám nepůsobí útrapy, ať nikdo z nás nikoho netrápí, neutlačuje, neomezuje, nezneužívá, neokrádá o čas, síly a dobré prostředky k životu. Ať si tak nepočínáme ani ve vztahu k mimolidským živočichům, k veškeré přírodě, k planetě i vesmíru.
Prosíme, dej zaradovat se srdcím smutných a nešťastných lidí, kterým se letos (loni) něco v životě zlomilo, nezdařilo, kdo se rozloučili s milovaným člověkem nebo se rozvedli či rozešli. Nenechej v podsvětí nikoho, kdo klesá v nemoci, závislostech a beznadějích. Naplň svět mírem, utiš nenávistný řev pýchy, násilí a brutality. Vyslyš nás, voláme-li jako Ježíšovi učedníci…
Otče náš, …
Poslání: 1. Korintským 15,58 bibleserver
A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
Požehnání:
Pokoj Boží, který převyšuje každé naše lidské pomyšlení, ať chrání a hájí vaši mysl i vaše srdce v Kristu Ježíši.
Amen.
Písně: EZ 66 ; EZ 554 ; EZ 397 ; EZ 579