První čtení z Písma: Ezechiel 36, 22-38 bibleserver
Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli. Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost. Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad. Rozhojním ovoce na stromech i polní úrodu, takže už neponesete mezi pronárody potupu kvůli hladu. Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti. Nečiním to kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to vám buď známo; styď a hanbi se za své cesty, dome izraelský!“ Toto praví Panovník Hospodin: „V den, kdy vás očistím ode všech vašich nepravostí, osídlím města, a co je v troskách, bude vystavěno. Zpustošená země bude obdělána, nebude už ležet zpustošená před zraky všech, kdo jdou kolem. Potom řeknou: ‚Tato zpustošená země je jako zahrada v Edenu: města ležící v troskách, zpustlá a zbořená, jsou nyní opevněna a osídlena.‘ I poznají pronárody, které zůstanou vůkol, že já, Hospodin, jsem vystavěl, co bylo zbořeno, a osázel zpustošený kraj; já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal. Toto praví Panovník Hospodin: Opět budu izraelskému domu odpovídat na dotazy a prokážu jim toto: Rozmnožím lidi jako ovce. Bude jich jak ovcí posvěcených k obětem, jak ovcí v Jeruzalémě při slavnostních shromážděních; města obrácená v trosky naplní se lidmi jako ovcemi. I poznají, že já jsem Hospodin.“
Kázání: Židům 10,19-22 bibleserver
Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
Jak může člověk poznat Boha? Je vůbec nějaká cesta, která vede až k Bohu, do jeho blízkosti? A jak si vůbec představit jeho bytí, blízkost, přítomnost; místo, kde přebývá? Odpovědět na toto odvěké lidské tázání se pokouší všechna světová náboženství, všechny duchovní a filozofické proudy, kolik jich jen známe. Dějiny náboženského myšlení jsou jedním velkým, nekonečným, neskutečně bohatým a napínavým svědectvím o člověkově touze proniknout do tajemství toho, co nás přesahuje, co je nad námi, co je transcendentní.
Způsoby, jak se člověk do tohoto tajemství snaží nahlédnout, jak chce stále poodhrnout oponu, poodhalit závoj, který zahaluje duchovní rozměr naší existence, jsou nesmírně rozmanité, rozdílné, protichůdné, vzájemně si odporující, a někdy dokonce vzájemně se vylučující. Pohybují se v kategoriích, které bychom mohli považovat za seriózní a vážné, přes mystické, ezoterické, až po bizarní, nebo dokonce šílené, zvrácené a zrůdné. Jen jako ilustraci tak velikého rozpětí si představte kultivovaná náboženství přírodních kmenů a národů s neuvěřitelně citlivou úctou k životu a stvoření na jedné straně a na druhé straně uprostřed celkem civilizovaného světa kulty s lidskými oběťmi či zvířecími hekatombami.
Zvláštní výjimku mezi všemi náboženskými systémy a filozofickými koncepty tvoří víra Izraele neboli židovské náboženství. Stručně řečeno (je-li to vůbec možné takto udělat) veškerá odlišnost hebrejského myšlení, představovaná Starým zákonem, odlišnost od všech ostatních náboženství spočívá v tom, že nám svědkové víry v Hospodina soustavně a důsledně dosvědčují, že cesta poznání Boha je možná. Tím se víra Izraele nijak neliší od jiných věr, v tom se shodují všechny duchovní směry. Ale ona zásadní odlišnost je v tom, že ta cesta je možná a přístupná nikoli ze strany člověka směrem k Bohu, ale od Boha směrem k člověku.
Tento základní princip (primární zásada) hlubokého pohledu do tajemství Božího bytí a poznání Hospodina je viditelně znázorněn ve Starém zákoně tím, že nebylo možné Boha zobrazovat zpodobením ničeho, co je na nebi, na zemi nebo pod zemí. Přísné zapovězení vytesávání či odlévání model (modelů) božstva souvisí právě úzce s nemožností, že by člověk sám svými silami, svým důvtipem a náboženskou iniciativou pronikl až k Bohu. Setkání s Bohem je možné a nesmírně důležité, nutné, potřebné. Ale dochází k němu z jiné strany. Izrael si to mimo jiné připomínal také tím, že nebylo možné libovolně vstupovat do svatyně Hospodinovy. Ona totiž představuje a přímo zdůrazňuje Boží svobodné přebývání, jeho ničím nemanipulovatelnou a nevynutitelnou přítomnost mezi lidmi.
Toto zcela jedinečné a odlišné myšlení Starého zákona, které se zásadním způsobem vymyká všem starověkým náboženským představám a kultům, je potom důkladně rozpracováno do nejrůznějších oblastí lidského života a do života izraelské pospolitosti včetně řádů obětních a obřadních v knihách Pentateuchu čili v knihách Mojžíšových. A na to navazuje obecná epištola Hebrejům, jinak řečeno list Židům. Proto bez detailnějšího pohledu do Starého zákona, bez bližší znalosti duchovního světa lidu staré smlouvy nám tato epištola může dělat jisté potíže a zůstane nám do značné míry nesrozumitelná.
To se zde konkrétně týká těchto slov: „Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se… odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha…“ Mluví se tu o obětování krve a těla, o vejití do svatyně, o zrušení opony, o tom, že máme velikého kněze. To je svět, to je oblast starozákonní bohoslužby, kterou si už těžko dovedeme představit. Izraelský kněz z kmene Levitů mohl vstoupit do Hospodinovy svatyně jen podle předem přesně stanovených regulí, aby bylo jasné, že to není člověk, kdo určuje pravidla a rozhoduje o tom, co a jak se bude dít, nýbrž že člověk tady stojí před Svatým, který je svrchovaně větší než jakýkoli náš pokus Boha vystihnout, spojit se s ním a přiblížit se mu. A epištola Židům nám sděluje tu neslýchanou a úžasnou skutečnost, že i nám je v Ježíši Kristu ona nepřístupná svatyně Boží přítomnosti přístupná. On Kristus nám otevřel přímou cestu k Bohu, před jeho tvář. Ta neodstranitelná opona oddělující Boha a člověka, Boha a lidi byla zrušena Ježíšovou smrtí na kříži, prolitím jeho krve, obětováním jeho těla. Máme svobodný přístup k Bohu. Nemusíme si to zasloužit, nějak se duchovně zdokonalovat nebo meditacemi a askezí dosahovat božských sfér. Bůh sám se nám v Ježíšově smrti a v jeho vzkříšení přiblížil a je s námi. Vánoce nám to přiblížily zvěstí o vtělení, inkarnaci Boha, zvěstí, že Bůh přijal v Kristu tělo člověkovo a je Immanuel.
To ovšem neznamená, že si teď s Bohem můžeme na rozdíl od starých Izraelců dělat, co chceme. Že by se v poměru Boha a člověka něco změnilo a pravidla si teď určujeme my lidé sami. Ne. Svatost Boží je stejná, nezaměnitelnost Stvořitele se stvořením stále platí, nezobrazitelnost a nemanipulovatelnost Boha je tak radikální jako ve staré smlouvě. Ježíš nám neotevřel cestu k libovůli, ke zbožštění člověka, k bohorovnosti. Naprosto ne. To se nezměnilo. Ale změna tu přece jen je: už za nás před Boha nepředstupuje žádný lidský kněžský prostředník. Tato role je přenesena na Ježíše Krista, a proto smíme všichni do svatyně před Boží tvář a do jeho blízkosti svobodně a přímo. Nikdo druhý se za tebe nemusí modlit, můžeš ty sám. Nikdo za tebe nemusí přinášet oběti, aby ti Pána Boha naklonil, aby ti bylo odpuštěno. Obětoval se jednou provždy a pro všechny Syn Boží Ježíš a odpuštění smíš přijmout bezprostředně od milujícího Boha. Nemusíš se obávat, že bez přímluv a orodování světců nebo kněží to nefunguje. Nemusíš ustrašeně, ustaraně spoléhat na četné lidské meziinstance. Do svatyně máš cestu volnou bez náboženských, církevních nebo teologických (věroučných) překážek. Tak velikého máme kněze v Pánu Ježíši Kristu. Tak velikou moc, účinnost a působnost má jeho oběť na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Tak velký vliv má moc Ducha svatého, který v tobě probouzí víru, naději a lásku. Vstup tedy cestou novou a živou.
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav: Milost a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží, přítomnost a plnost Ducha svatého se všemi vámi.
Introid: Žalm 66,5,10-12 bibleserver
'' Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.
Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho. ''
Modlitba:
Bože, děkujeme, že s námi lidmi vždycky znovu začínáš bez ohledu na kalendář, roční období či letopočet. Děkujeme, že na začátku všeho jako jisté východisko pro každý náš den, pro každou chvíli platí věrohodně a spolehlivě tvé milosrdenství a odpuštění, tvoje láska k člověku a všemu stvoření.
Ujišťuje nás o tom tvé slovo, každé bohoslužby, každá neděle. To, co se stalo v Kristově ukřižování a vzkříšení, týká se i každého z nás, je to naše vysvobození, naše spása, naše záchrana z každé beznaděje, ztracenosti, zoufalství a smrti. Je to nad naše chápání, ale vírou se tebe smíme držet, smíme se spolehnout, že když my nerozumíme tobě, Pane, ani sami sobě, ty nám rozumíš. Proto ti vzdáváme chválu a děkujeme ti. Skloň se do tohoto shromáždění a daruj nám vanutí svého svatého Ducha.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Pane, bylo ti líto, že jsme v temnotách, a proto jsi nás pozval k svému světlu. Prosíme za všechny lidi obklopené tmou zla, lidské nenávisti, hněvu, pomluv, škodolibosti.
Bylo ti líto, Pane, že bloudíme, proto jsi nás pozval na novou cestu lásky a naděje. Prosíme za ty, kdo nemohou najít dobrý směr k radosti, kdo nemohou dál a dochází jim síly, kdo ztrácí orientaci v životě.
Bylo ti líto, že nás svazuje lež a pleteme se v tom nejpodstatnějším, proto jsi nás pozval ke své pravdě. Prosíme za všechny, kterým ubližují pomluvy, koho ponižují polopravdy a znevažují nepravdivá obvinění.
Pane, bylo ti líto, že se lidé nenávidí a ubližují si, proto jsi nás zahrnul milosrdenstvím a slitováním. Prosíme za lidi, kteří musí žít ve studených a vyprahlých vztazích bez lásky bližních, sráženi lhostejností a pohrdáním.
Pane, u tebe je zdroj života, prosíme, ať lidé kolem nás mohou žít ve tvém světle, chodit po tvých cestách, poznávají tvoji pravdu a z tvého milosrdenství načerpají síly k službě bližním.
Otče náš, …
Poslání: Židům 10,23-25 bibleserver
Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Požehnání: Židům 13,20-21 bibleserver
'' A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků!
Amen. ''
Písně: EZ 164 ; EZ 209 ; EZ 196 ; EZ 475