První čtení z Písma: 1. list Janův 3,16-24 bibleserver
Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
Kázání: Žid 10, 22c bibleserver
Přistupmež…očištěná majíce srdce od svědomí zlého…
Výčitky svědomí – míváte je? A co je to vůbec svědomí? O tom dnes bude určitě řeč. V kázáních na 10. kapitolu Listu Židům jsme se už věnovali tomu, jak smíme a máme přistupovat k Bohu: pravdivým (pravým) srdcem a v plné jistotě víry. Srdce je zvláštní veličina a chová se jako reaktor, který dobře funguje, pokud se uhlíkové tyče potkávají s náloží uranu a zasouvají se ve správném poměru. A když ne, tak to bouchne. Srdce je kotel, který může řachnout. A v tu chvíli vznikne strašný nepořádek, který se musí uklidit. Strašná špína se vytvoří v lidském srdci, když se rozpadne víra a s ní zmizí i veškerá jistota, kterou víra hledá v Bohu. Plnost radosti, naděje, lásky je pryč a všude se rozleze zlé svědomí jako vše pohlcující nicota, jako zákeřná a ochromující mocnost. Úklid je nutný, životně důležitý. Proto autor Listu Židům mluví o očištěných srdcích (hrerantismenoi tas kardias). Doslova je to pokropení, skropení nebo obmytí, tedy očištění. Nejspíš to významně souvisí se starozákonní praxí kropení olejem nebo kropení oltáře, lidu smlouvy či šatu kněží krví obětovaných zvířat. Souvislost hledejme i s očišťováním toho, kdo přináší oběť za hřích. Srdce je také potřeba nějak očišťovat, pokropit, obmýt. Je ovšem otázkou od čeho a proč, čím a jak? A stojí o to vůbec někdo?
Myslím, že ano. Potřeba nějakého očištění (katarze) je společná celému lidstvu a všem náboženstvím i kulturám. Ale to samo o sobě ještě nestačí jako argument nebo důvod, abychom tomu měli věnovat pozornost. Když se však podíváme na to, od čeho má být srdce očištěno podle Listu Židům, začne to být mnohem napínavější. „Od zlého svědomí.“ Máte ho někdy? A co vlastně svědomí je? Nač máme tohle slovo a co znamená? K čemu je toto zařízení v hlavě?
Svědomí se řecky řekne „syneidésis“. Je to slovo zcela a výhradně pocházející z helénistického světa. Jeho původ je mimo- biblický, řecký, filosofický. Je zajímavé, že Starý zákon tohle slovo nezná. Což samozřejmě neznamená, že lidé staré smlouvy žili bez svědomí. Právě naopak, možná právě proto, že toto slovo nepoužívali, měli svědomí mnohem citlivější. Každý starozákonní příběh o pokání, každý sebemenší pocit viny a projev lítosti svědčí o tak silném a citlivém svědomí praotců, žalmistů, proroků, že to možná tímto slovem nejde ani vyjádřit.
V novozákonní době se už slovo svědomí vžilo i mimo helénistický svět. Jeho původní význam je zajímavý a závažný. Znamená spoluvědění, vědomí, uvědomění, mravní vědomí, uvědomování si toho, co je dobré, a co zlé. Svědomí je něco jako vnitřní hlas, který člověku před i po činu šeptá, jaká cesta života je falešná a jaká správná. A co je skutečná mravní autorita.
Chápu to tak, že svědomí je společné vědomí o tom, co životu nějak prospěje, nebo ho poškodí. Je to něco, na čem se všeobecně shodneme, ale ten názor nepotřebujeme zvenku, nýbrž prosazuje se uvnitř nás samotných a přitom funguje jako poněkud cizí součástka našeho vědomí. Cosi jako zpětná vazba a zároveň předvídání vlastní slabosti a náklonnosti ke zlu. Svědomí nefunguje jen zpětně, ale i dopředu, nemá časovou osu, rozprostírá se všudypřítomně, a proto je tak důležité. Je to nesnadné přesně popsat a je s tím spojeno mnoho dalších problémů a otázek.
Například: je svědomí vrozené, nebo máme alespoň částečnou genetickou dispozici k tomu mít svědomí? Anebo svědomí získáváme postupně výchovou a působením společnosti okolo nás na naše morální či duševní hodnoty? Lze svědomí potlačit, umlčet, otupit, úplně vytěsnit a ztratit? Mají svědomí násilníci, sérioví vrazi? Měl svědomí Caligula, Stalin, Hitler… má svědomí Putin? A jestli ne, tak proč? Vzniká a probouzí se svědomí naším uvažováním, přemýšlením, přejímáním etických kategorií, nebo svědomí probouzí a obživuje Bůh? Jde svědomí ruku v ruce s vírou? Vidíte, to je najednou hromada zásadních otázek. Netroufám si je zodpovědět.
Také by mě zajímalo, jestli zlé svědomí znamená mít pocit viny. A když vinu necítím, tak nemám vlastně špatné svědomí, mám svědomí čisté? Jenomže zřejmé a jisté je, že viníkem můžu být i bez pocitu viny. I když vinu necítím, mohl jsem něco zavinit. Zlé svědomí existuje i bez mého vědomí, není závisle na tom, co si myslí mé srdce, co si o nás myslí naše nejhlubší já a naše podvědomí. Na toto téma bylo už mnoho napsáno, Dostojevského Zločin a trest doporučuji. Je to však pro odvážné a vytrvalé čtenáře. Myslím, že téma svědomí a viny nikdo nedokázal zpracovat tak mistrně úsporně a výstižně jako Karel Čapek v povídce Zločin v chalupě. Znáte to někdo? Čapkova povídka začíná takto: „Obžalovaný Vondráčku Vojtěchu, předstupte před soud. Žaloba vás viní, že jste zavraždil svého tchána Františka Lebedu. Doznal jste, že jste ho třikrát uhodil sekerou do hlavy v úmyslu zabít ho. Cítíte se vinen? Ne! Zabil jste ho? Jo. Třemi ranami sekyrou? Jo. Takže se cítíte vinen? Ne!
A svědomí, svědomí vás netrápilo? – Mě trápilo, že ta pole nepatří k sobě.“ Nemůžu vám tu povídku číst celou, i když bych moc rád. Vondráček nevraždil kvůli chamtivosti, ale kvůli pocitu, že jeho tchán nevede hospodářství správně a nemyslí na budoucnost celé rodiny ani na její přítomnou nouzi. Celý proces s Vondráčkem je napínavý, ale vrcholná chvíle nastává před vynesením rozsudku, který nám Karel Čapek neprozradí, musíme si ho domyslet sami. Poslyšte závěrečnou neveřejnou řeč vrchního soudního rady: „Poslouchejte, pane kolego, ten člověk (Vondráček) se cítí tak v právu jako vy nebo já. Mně to připadá, jako bych měl soudit řezníka, že porazil krávu, nebo krtka, že dělá krtiny. Člověče, mně chvílemi bylo, že to vůbec není naše věc… Kdybychom měli soudit po nějakém božím zákonu, že bychom měli soudit ta dvě pole. Víte, co bych nejraději udělal? Nejraději bych vstal, smekl baret a řekl: Obžalovaný Vondráčku, ve jménu Božím, protože krev prolitá volá do nebe, oseješ ta dvě pole blínem, blínem a hložím a do smrti budeš mít před očima ten úhor nenávisti… Pane kolego, někdy by měl soudit Bůh… soudit ve jménu Božím, ale na to my jsme krátcí.“
Milí přátelé, zfilmovaná verze této povídky má ještě jednu mimořádně důležitou repliku: „Co může být těžší než odsoudit člověka k smrti? Snad jen takového člověka obhájit. Ale stejně vám řeknu, toto je vyložený případ. Jaképak řeči. Soud nesmí mít slitování. Slitování, to náleží jen Bohu. Nemyslíte?“
Ano, tak, tak, pane Čapku. Slitování náleží Bohu, protože Bůh je větší z obou stran našeho svědomí. Ze strany, kdy cítíme vinu. (1.J 3, 19) I ze strany, kdy žádnou vinu necítíme.(1.Kor 4, 1-5) Co je tedy možné povědět na závěr? Co znamená přistupovat k Bohu se srdcem očištěným od zlého svědomí? Asi tolik; nemít zlé svědomí neznamená, že nelžu, že jsem nic neukradl a nikoho jsem nezabil. Nestačí, když si do svědomí sáhnu sám. Je nutné, aby mi tam sáhl Bůh. Bez něj totiž svědomí nikdy čisté mít nebudu. A srdce očištěné od zlého svědomí? Řečtina a přesně podle ní Kralická bible to formuluje jasně. Majíce srdce očištěná… Je to v přechodníku (participium) pasivního perfekta, to gramaticky znamená, že je to Boží věc, on očišťuje, ne my. My se sami očistit nemůžeme, i kdybychom se kvůli tomu stavěli na hlavu, jsme v tom pasivní. Jak se chcete očistit? Pokřižováním, svěcenou vodou, výmluvami a sebeobhajobou? Kdepak! To je strašný omyl a nesmysl. Nechejme se očistit Bohem. Nechejme ho udělat to, co my nedokážeme. To je v postním čase to nejživější, nejcitlivější svědomí, které je skvělým darem a výborným prostředkem na cestě poznání ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Amen.
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
Srdečně vás, sestry a bratři, vítám při dnešních postních bohoslužbách a zdravím vás pozdravem novozákonním: „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ Kéž vás Duch svatý naplní svou přítomností.
Introid: Žalm 33,8-11 bibleserver
Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.
Modlitba:
Milostivý a milosrdný Bože, tady teď před tvou tváří můžeme prožít něco tak jiného a tvojí svatostí obklopeného, že to nedovedeme říct modlitbou nebo zazpívat písní. Zase nás zastihuješ nepřipravené, překvapuješ nás nevýslovným milosrdenstvím, neuchopitelnou milostí, nedozírnou láskou a odpouštějícím přijetím. Moc rádi bychom ti pokorně vyznali to, jak se chvějí naše duše a že si netroufáme pozvedat k tobě hlas i srdce, jenže máme pocit, že ani to vlastně nedokážeme zcela upřímně a pravdivě. V modlitbě jen k tobě koktáme a žvatláme prosbu o odpuštění našich vin a očištění srdce od zlého svědomí, které se svírá selháními minulosti i přítomnosti. Jedině tvá věrnost a láska, jakou poznáváme v činech a slovech Ježíše, tvého Syna, nás proti všemu provinění vysvobozuje a dává radost žít pro druhé a pro tebe, Bože. Dej všem sílu na cestu této víry, lásky a naděje. Přitahuj každého z nás do své blízkosti.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Se zatěžkaným svědomím, že nám většinou nejde o nic jiného než o vlastní prospěch, obracíme se, Bože, k tobě a přimlouváme se za každého, kdo je vězněm vlastní ješitnosti a pýchy. Zbavuj nás zahleděnosti do sebe. Prosvětluj život každému, kdo je obestřen temnotou závisti, hněvu a pomstychtivosti. Zbavuj nás i celý svět krátkozraké touhy po bohatnutí a nekonečné prosperitě. Nauč nás vidět chudobu druhých a otevřít vlastní kapsy a peněženky. Prosíme, Pane, aby všichni lidé, kteří pociťují těžkou vinu a trápí se svou neschopností bojovat s vlastní slabostí, potkali tvé odpuštění v Ježíšových slovech: jdi a nehřeš víc. Ty, Bože milosrdný, stavíš hráze zlu a lidské nenávisti a hlouposti. Postav hradby pokoje kolem všech trpících, ohrožených a ponižovaných.
Otče náš, …
Poslání: Židům 4,14-16 bibleserver
Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Požehnání: Numeri 6,24-26 bibleserver
Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Písně: EZ 51 ; Svítá 24 ; NEZ 166 ; EZ 425