První čtení z Písma: 2. Královská 5,1-27 bibleserver
1 Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím. 2 Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě. 3 Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“ 4 Naamán to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země.“ 5 Aramejský král řekl: „Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty. 6 Izraelskému králi přinesl dopis: „Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství.“ 7 Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“ 8 Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ 9 Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu. 10 Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist.“ 11 Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: „Hle, říkal jsem si: ‚Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství.‘ 12 Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?“ Obrátil se a rozhořčeně odcházel. 13 Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: ‚Omyj se, a budeš čist.‘“ 14 On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist. 15 Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl: „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi prosím od svého služebníka projev vděčnosti.“ 16 Elíša odvětil: „Jakože živ je Hospodin, v jehož službách stojím, nevezmu nic.“ Třebaže ho nutil, aby si něco vzal, on odmítl. 17 Potom Naamán řekl: „Tedy nic? Kéž je tvému služebníku dáno tolik prsti, kolik unese pár mezků, neboť tvůj služebník už nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům než Hospodinu. 18 Toliko v této věci ať Hospodin tvému služebníku odpustí: Když můj pán vstupuje do domu Rimónova, aby se tam klaněl, a opírá se o mou ruku, i já se v Rimónově domě skláním. Když se tedy v Rimónově domě budu sklánět, ať Hospodin tvému služebníku tuto věc odpustí!“ 19 On mu řekl: „Jdi v pokoji.“ Sotva od něho poodešel kus cesty, 20 řekl si Géchazí, mládenec Elíši, muže Božího: „Hle, můj pán ušetřil toho Aramejce Naamána, když nevzal z jeho ruky, co přivezl. Jakože živ je Hospodin, poběžím za ním a něco si od něho vezmu.“ 21 A Géchazí se za Naamánem rozběhl. Když Naamán spatřil, že za ním běží, seskočil z vozu, šel mu vstříc a řekl: „Je všechno v pořádku?“ 22 Odpověděl: „V pořádku. Můj pán mě posílá se vzkazem: ‚Hle, právě ke mně přišli z Efrajimského pohoří dva mládenci z prorockých žáků. Dej jim talent stříbra a dvoje sváteční šaty!‘“ 23 Naamán řekl: „Vezmi si laskavě dva talenty.“ A ještě ho nutil. Zavázal oba talenty stříbra do dvou vaků, k tomu dvoje sváteční roucho, a dal to dvěma svým mládencům, aby to před ním nesli. 24 Když přišel na kopec, vzal si to od nich a doma uložil. Muže propustil a oni odešli. 25 Sám pak vešel a postavil se před svého pána. Elíša se ho zeptal: „Odkudpak, Géchazí?“ Odvětil: „Tvůj služebník nikam nešel.“ 26 Elíša mu řekl: „Což jsem v duchu nebyl při tom, když se muž obrátil ze svého vozu a šel ti vstříc? Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně? 27 Proto Naamánovo malomocenství navěky ulpí na tobě a na tvém potomstvu.“ I vyšel od něho malomocný, bílý jako sníh.
Kázání: Židům 10, 22d bibleserver
(CEP) …přistupujme před Boha… s tělem obmytým čistou vodou.
(KB) Přistupmež … A umyté tělo vodou čistou…
Milé sestry a bratři, je to dnes už pátý díl kázání na 22. verš 10. kapitoly Listu Židům. Ve čtyřech předchozích jsme detailně prošli všechna jednotlivá slůvka tohoto verše. Za prvé jsme hledali smysl apoštolova pozvání: „přistupujme před Boha“. Je-li to vůbec možné, a když ano, co nám ten přístup umožňuje. Za druhé, jakým způsobem smíme a máme k Bohu přistupovat; především s pravým, pravdivým srdcem, a co se skrývá za slovem srdce. Za třetí, co to znamená přistupovat k Bohu v plné jistotě víry a že nejde o nějakou naši suverénní sebejistotu nebo virtuozitu naší zbožnosti, nýbrž o hlubokou důvěru vůči Bohu opřenou o jeho lásku, věrnost a odpouštějící milosrdenství. Za čtvrté, přistupovat se srdcem očištěným od zlého svědomí: jestli máme svědomí a proč ho máme, co je znečišťuje a kdo je může očistit.
No, a dnes máme 5. část, která říká: „přistupme před Boha s tělem obmytým čistou vodou.“ Je tu něco na první pohled nápadného, co myslíte? Nebo zvláštního? Ano, je. Určitá disproporce, nesouměrnost v tom výčtu způsobů, jak smíme přistoupit před Pána Boha. Ještě to jednou seřaďme. Dvakrát je tu popis srdce, pravého a očištěného, pak je tu řeč o plné jistotě víry a o svědomí. To všechno jsou záležitosti jaksi vnitřní, skryté, spíš nehmatatelné a neviditelné. A pak najednou nakonec apoštol jmenuje tělo umyté čistou vodou. Máme to snad pochopit jako nějakou protiváhu k předchozímu, jako určitý protipól a protiklad? Tělo jako opak srdce, svědomí a víry? A aby se neřeklo, že na ně úplně zapomínáme, tak přece jen na závěr drobná douška, že před Bohem máme mít tělo obmyté čistou vodou… To se mi nějak nezdá. Nedávalo by to přece smysl. Proč by mělo být obmyté tělo? To se tu začíná hrát na nějakou rituální náboženskou hygienu? Řekl bych, že je to všechno ještě jinak a komplexnější, ta otázka je mnohem širší a závažnější. Pokusme si to trochu rozříkat a zpřehlednit.
Tělo nikdy v Bibli nestojí v protikladu ke skutečnostem duchovním. Tělo není vězením duše, žalářem božské jiskry v člověku. Tělo není žádná podřadná, méněhodnotná, méněcenná materiální stránka lidské bytosti. Jako kdyby tu bylo něco důležitějšího v něm, například kvalitnější duše, hodnotnější duch uvnitř těla. Bez těla samo nic není jako samostatná entita. Žádná na těle nezávislá věčná duše atp. Jsme stvořeni nikoli s tělem, ale jako těla, jsme tělesní. Žádný dualismus ducha a hmoty, antagonismus duše a těla. Je fakt, že na světě najdete filosofie a náboženství, která jsou postavena na tomto protikladu či rozporu. Ale židovství je to cizí, stejně tak křesťanství. A jestliže na to někdy narazíte, na tohle rozdvojení nebo roztrojení člověka na ducha, duši a tělo, přičemž tělo je pokládáno za tu nejpřízemnější a nejméně duchovní složku, tak je to cizí prvek a do křesťanství je to vnášeno zvenčí. (Třeba platonismem, východními proudy, jógou, karmickými naukami, reventismem…) V našem dnešním výroku z Listu Židům tedy nejde o nějaké rádoby zduchovňování a falešnou spiritualizaci srdce, svědomí, víry na úkor těla. Opravdu ne. Všechny součásti lidské bytosti včetně kostí, masa, celé somatiky jsou vtaženy rovnocenně do dění mezi Bohem a člověkem. Člověk je celek a jako takový žije životem před milostivou tváří Hospodinovou. Ne jen nějaká jeho částka. Toto vyznání potvrzuje biblické svědectví tím, jak velikou váhu a čest přikládá lidskému tělu ve vztahu muže a ženy. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ (Ne duší, duchem, ale tělem.) Křesťané na to navazují a domýšlí to až k vyznání v Apostoliku, že věří „v těla z mrtvých vzkříšení“. Kristus rovněž trpěl v těle, ne jen zdánlivě, a vstal v těle oslaveném, na němž byly stopy po ukřižování. Ani my jednou nebudeme vzkříšeni jako amorfní, beztvará, netělesná strašidla, jako hřbitovní duchové bez tváře a formy. Když mluví Epištola Židům o srdci a svědomí, tak právě o srdci a svědomí v tom nezbytném a vzácném těle.
Možná si ale přece jen řeknete, že je to pouze malicherný a nepodstatný teologický (náboženský) spor. Problém, který se ničeho konkrétního v životě netýká. Že tohle neřešíte a není to pro vás životně důležité téma. Chci vás přesvědčit, že to problém je. Rozdvojení těla a duše, tento dualismus, může vést k nedozírným nebezpečným důsledkům. Ve středověku vedlo toto přesvědčení křesťanskou církev k hrůzostrašným závěrům a rozhodnutím. Prý soudem upálením na hranici trpělo jen tělo, ale duše byla očištěna a spasena. Jak hrozný blud a zrůdné činy pramenící z nepochopení, jak nás Bůh uhnětl a stvořil. Nestraším vás teď tím, že by se středověk mohl opakovat, to netvrdím. Ovšem do oblasti etiky a morálky může mít tento dualismus duše a těla vážný dopad. (Úplná absence solidarity a služby trpícím a postiženým.)
A teď ještě, milé sestry a bratři, na závěr poznámka k tomu, co Epištola Židům s tělem spojuje. „přistupujme… s tělem obmytým čistou vodou.“ Co je to obmytí vodou čistou a proč k němu má docházet? Tady si musíme připomenout, že autor tohoto Listu Židům má neustále a pořád před očima starozákonní tradici a praxi. Ve 4. Moj 31, 21–24 slyšíme (číst). Hřích je očišťován viditelným gestem, obřadem. Nový zákon obřady zvnitřňuje, jejich obsah domýšlí a interpretuje, někdy přeznačuje. Obmytí vodou je naprosto nepochybně obmytí křtem. V evangeliu podle Jana v příběhu ze 13. kapitoly říká Ježíš Petrovi a učedníkům při mytí nohou: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý.“ Tohle všechno ukazuje na význam křtu. Je to názorné gesto, viditelné slovo, křest je kázání, že tělo obmyté čistou vodou znamená mít podíl s Ježíšem. A kdo má s Ježíšem podíl, ten smí přistoupit k Bohu. Neboť symbolickou vodou křtu na našem těle je dosvědčeno, že Ježíš smyl svou krví z našeho srdce a svědomí vše, co nás oddělovalo od Boha a bránilo plné jistotě víry, lásky, naděje a radosti.
Milé sestry a bratři, tak neváhejme a přistupujme k Bohu a ke stolu Jeho Syna Ježíše Krista.
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.“ Kéž vás dnes naplní radost víry a pevná naděje.
Introid: Žalm 51,3-4.9-10a bibleserver
Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu…Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej ať slyším veselí a radost…
Modlitba:
Bože, nebeský Otče, děkujeme ti, že jsi nás povolal, abychom ve tvé církvi byli spojeni jako části jednoho těla, jehož hlavou je sám Ježíš Kristus ukřižovaný a vzkříšený. A toto povolání jsi nám potvrdil v našem křtu. Jsme před tvou tváří jako bratři a sestry a prosíme: uč nás i v tuto chvíli, jak bychom ti mohli sloužit, uč nás to tím, že si napřed necháme posloužit od tebe, abychom přijali tvé dary, a aby každý tím darem, který z Ducha svatého dostal, mohl sloužit bližním. Spoj naše srdce v jednotě víry, zboř zdi, které vždycky znovu stavíme. Dej, abychom tě jednomyslně vzývali a jedni za druhé prosili, abychom nemysleli jen na sebe a vlastní prospěch nebo před tebou, Bože, na svého bližního zapomínali. Vysvobozuj nás mocí velikonočního evangelia z pých, sobectví a nesvornosti k radostné cestě víry, vzájemné lásky a sdílené naděje.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Svatý Bože, odpusť nám, prosíme, čím jsme se provinili jeden proti druhému. Je mezi námi málo jednoty a tak mnoho nedůvěry a rozdělení mezi církvemi. Dej, aby v našich sborech sílil duch lásky, naslouchání, úcty a trpělivosti. Ať má vždy více moci Duch svatý nad lidským zřízením, církevními řády a institučními zásadami či pravidly, která mají vždy jen pomocnou a druhořadou roli. Dej, abychom s čistým a pravdivým srdcem bez postranních úmyslů pěstovali společenství kristovské obětavosti, jak se to tobě líbí. Očišťuj církve od mocenských záměrů a choutek. Veď představitele církví i států k moudrosti, k pokornému zájmu o druhé, k odpovědnosti za celé stvoření.
Otče náš, …
Poslání: Titovi 3,3-7 bibleserver
Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.
Požehnání:
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.
Písně: EZ 383 ; EZ 504 ; EZ 473 A ; Dodatek 685