První čtení z Písma: 1. Korintským 15,12-28 bibleserver
Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. 19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.
Kázání: Židům 10,24 bibleserver
(CEP) Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.
(KB) PA šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,…
(F. Žilka) Všímejme si jeden druhého a podněcujme se k lásce a k dobrým skutkům;…
(O. Petrů) Všímejme si jeden druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům.
(Nestle) kai katanoómen allelyos eis paroxysmon agapés kai kalón ergón
Milé sestry a bratři, kdybyste tuto větu vyloupli z okolního textu, kterým je obklopena, kdybyste ji vypreparovali z Bible jako samostatný výrok, což by bylo docela dobře možné, tak by se dala tesat do kamene. Mohla by sloužit jako velkolepý slogan některé staré antické filosofické školy nebo by třebas mohla zdobit nějaký vstupní portál do památného sloupořadí, pod kterým kdysi dávno procházeli mudrcové a myslitelé starověku.
Sama o sobě je to věta krásná, vznešená, tak ušlechtilá, jako by ji někdo opsal z učebnice etiky. Má v sobě nesporně silný mravní imperativ, je to mohutný apel jako mnohé jiné slavné filosofické věty věhlasných autorů, které dodnes citujeme, abychom jimi vyšperkovali literární díla, ozdobili pamětní desky, prezentovali svou sečtělost nebo podepřeli jejich autoritou při debatách svá tvrzení a váhu svého přesvědčení.
Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného či laciného. Naopak je skvělé, že mnohé nádherné myšlenky se v dějinách nevytratily, nebyly zapomenuty a ztraceny, nezapadly v prachu knihoven, ale klenou se nad nesčetnými epochami a tisíciletími až do současnosti. A my se z nich můžeme poučit, nechat se inspirovat, oslovit, dát se povzbudit, když zrovna v přítomném okamžiku ty naše praktické poučky, rychlokvaškové recepty a hlediskem užitečnosti diktované návody na jednání selhávají. To je jistě pomoc veliká.
Ale jednu nevýhodu a slabinu většinou tyto často opakované okřídlené věty a šibolety přece jen mají. Velmi často totiž vyznívají jako výkřik do tmy, máchnutí do prázdna, jako plácnutí do vody. Jako tvrzení nebo výzva bez pevného základu, bez nějakého smysluplného zdůvodnění, bez zasazení do pevné struktury a stavby argumentů, proč právě ta či ona výpověď je platná, proč je závažná a závazná, proč ji vzít vážně a přizpůsobit jí život, řídit se podle ní při velkých životních rozhodnutích i v maličkostech všední každodennosti.
V praxi to potom vypadá tak, že si člověk řekne: „A proč bych se měl vlastně podle tohoto hesla, podle tohoto výroku či tvrzení řídit? Jak si může zrovna tahle věta dělat na mě tak veliký nárok, abych ji poslechl?
A kdo mi zaručí, že když to udělám a budu jednat podle této rady a ztotožním se s ní jako s moudrým doporučením platným i konkrétně pro mne samotného, že to bude správná volba?“ Nakonec nás podobné otázky a pochybnosti připraví o počáteční nadšení ze vznešeného hesla. A z báječného výroku zůstane zase jenom úctyhodný citát na okraji stránky v poznámkovém deníku, na psacím stole, na nástěnce ve školní učebně. Dáváme tomu sice za pravdu, podepsali bychom se pod to, ale reálně to s námi vůbec nic neudělá. Protože je to celé jaksi na vodě. Hezky to zní, možná se naučíme pár takových „mouder“ nazpaměť, ale životaschopné to není…
Zcela jinak je tomu u té dnešní výzvy z Listu Židům. „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ Tato výpověď nevisí ve vzduchoprázdnu. Není rádoby vrcholný výkřik humanistického vznětu, který na piedestal lidského myšlení, lidské existence staví filantropii, ideál lidskosti a mezilidské vzájemnosti – jakési internacionály.
Tento výrok je teologický důsledek a vyznavačský závěr vyplývající z toho všeho, o čem byla řeč v předchozích odstavcích, verších a větách. Zvláště v té poslední předchozí větě (které jsme se věnovali při bohoslužbách minulou neděli). „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.“ Východiskem k tomu, abychom o sebe měli zájem a povzbuzovali se k lásce a k dobrým skutkům je skutečnost, že někdo má zájem o nás. Autor Epištoly Židům si troufá vyzvat nás, abychom si sebe vespolek všímali, ne jen proto, že je to lidsky hezké, sympatické a že je to mnohem lepší a příjemnější, než být k sobě studení jako psí čumáky, lhostejní nebo rovnou bezohlední. Nýbrž proto, že si Bůh, náš nebeský Otec a Stvořitel a v Kristu Ježíši náš Vykupitel, všímá nás. V kříži a zmrtvýchvstání svého Syna obrací a soustředí svou pozornost na nás. A vidí nás obmyté, očištěné Ježíšovou prolitou krví od všech našich vin a hříchů. Protože on je ve své lásce k nám věrný, můžeme mít i my zájem jeden o druhého, můžeme se povzbuzovat v lásce a motivovat se k dobrému jednání. Komu bude chybět tento základní a prvotní zdroj lásky a zájmu v lásce a v zájmu Božím, ten, i kdyby se sebevíc odhodlával a k lásce nutil, i kdyby se samým zájmem o druhé roztrhal, nakonec se zklamáním zjistí, že nemá dost dobrých důvodů, aby to dělal. Bez zdroje veškeré motivace v Bohu zůstane ta výzva Listu Židům neuskutečnitelným povelem a nesplnitelným příkazem.
Přátelé v Kristu, patrně jste si nejspíš zvykli, že v kázáních na tuto část Dopisu Židům postupuju terminologicky. Že se podrobně věnujeme jednotlivým slovům, jejich významu a původnímu obsahu. Ani dnes tomu nebude jinak. Byla by to škoda, kdybychom si nevšimli toho, čím nás může překvapit a obohatit smysl původních výrazů, které autor epištoly použil. Už tedy víme, proč mít o sebe vespolek zájem. Ale co to znamená? Řecky se to řekne: „katanoómen allélyos“. Někteří překládají: „všímejme si, mějme zájem“. Kraličtí použili zajímavé, pozoruhodné slůvko „šetřme“ (jedni druhých) a převádí tím slovo, které znamená „zpozorovat, všímat si, pozorně si prohlížet, dívat se na něco, soustředit na něco mysl“. Šetřme – to se už dnes vůbec nepoužívá, ve smyslu mezilidského vztahu to slovo dočista vymizelo, ale zůstalo částečně v jiných oblastech. Například v oblasti kriminalistiky nebo medicíny. Vyšetřit, vyšetřovatel, vyšetřovaný, zahájit šetření. Nebo ošetřit, ošetřovatel, ošetřovaný, ošetřená rána. Napadá mě ještě oblast ekonomická: šetřit peníze, šetřit si věci šetrným zacházením. Kralické „šetřme jedni druhých“ dozajista neznamená špionáž; aby byl bratr bratru špiónem, sestra sestře špiónkou, kteří třeba panu faráři nebo seniorátnímu výboru donášejí. Ne, žádné bonzování, udávání, fízlování. Znamená to spíš nebýt k druhému lhostejný, slepý, přezíravý. Když se na tebe soustředí láska Boží, těžko se můžeš soustředit na něco úplně jiného než na lásku k bližnímu.
A když se tento zájem jedněch o druhé mezi námi z Boží milosti spustí, spustí se zvláštní reakce. Epištola Židům tomu říká „paroxysmon – paroxyomos“. České překlady mají „povzbuzení, pobízení, podněcování k lásce a k dobrým skutkům“. V řečtině je to emocionálně velmi silně zabarvené slůvko, které nemá jen kladný, nýbrž také záporný náboj. Znamená cosi jako „vzrušení“. V dobrém smyslu „podnět, povzbuzení“. Ve špatném smyslu „rozhořčení, podráždění“. Co to znamená? Že láska Boží tě nemůže nechat a nenechá v klidu. Bůh (svou) láskou (nás) lidi vyrušuje, vzrušuje, podněcuje, provokuje, dráždí. Kraličtí zde použili opět, pro nás už archaické, „rozněcování“. Láska Boží je roznětka, která rozpoutává a spouští explozi lásky mezi lidmi. A láska, to je nakloněnost k činu. Vždyť v Kristu nám nic jiného neprospívá a nemá smysl, jedině víra skrze lásku dělající. (Ga 5,6)
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.“ Kéž vás dnes prostoupí hluboká a pevná sounáležitost a prožijete vzácné společenství.
Introid: Žalm 32,8-11 bibleserver
Hospodin praví: „Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš. Mnoho bolesti postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!“
Modlitba:
Svrchovaný i sklánějící se Bože, vložils vládu a správu nad světem a celým stvořením i nad námi do rukou svého Syna Ježíše Krista, který se z lásky k nám stal nejprve služebníkem všech, aby přivedl k tobě všechny ztracené i sebejisté, bezmocné a zraněné i suverénní a úspěšné. Aby ze všech zrodil svou obětí na kříži a zmrtvýchvstáním nové stvoření a bez něj jinak nemožné společenství lidí žijících v pokoji, smíření, lásce a vzájemném spolunesení břemen.
Prosíme, Bože, obrať nás k sobě, ať nežijeme, jako by nám to bylo lhostejné. Odstraňuj a odklízej z nás zjevný i skrytý odpor vůči tobě a bližním i všechny různice a sváry. A dej, aby Kristovo evangelium utvářelo náš společný život a stálo jako rozhodující směrovka nade všemi možnostmi našich cest. Přiváděj nás, Pane, na cestu Ježíšovy pokory, služby, pravdy a milosrdenství. Zasahuj nás svým Duchem, dotýkej se nás slovem, které probouzí důvěru v Kristovo nynější i budoucí panování.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Prosíme a přimlouváme se, abychom ani my, ani naši bližní nehledali mimo tebe to, co můžeme najít jen v tobě. Dej nalézt pokoj neklidným, na které dotírá nepokoj společenský i osobní. Dej radost smutným a nešťastným, které pronásleduje zlá minulost a nejistá přítomnost. Dej odvahu ustrašeným a bojácným, které děsí neprůhledná a temná budoucnost. Dej, prosíme, prožít lásku raněným srdcím opuštěných a osamělých lidí. Daruj naději zklamaným, jimž se rozpadají vztahy. Daruj odpočinek unaveným a vyčerpaným, pro které je tempo tohoto světa nad jejich síly. Daruj jasnou mysl, ostrý zrak a poznání pravdy těm, kdo mají výhled zamlžený lží, nenávistí a výčitkami. Vysvobozuj nás ze sebestředného sobectví, z pocitů ukřivděnosti a přeprogramuj naši mysl k zájmu o druhé, k rozněcování se v lásce a k povzbuzování se navzájem k dobrému jednání.
Otče náš, …
Poslání: Koloským 3,1-11 bibleserver
Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.
Požehnání: Žalm 121,5-8 bibleserver
Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. Nebude bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé. Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.
Písně: Dodatek 642 ; EZ 32 ; EZ 169 (sl. 1.2.6.7.) ; EZ 168