První čtení z Písma: Židům 10,19-25 bibleserver
Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Kázání: Židům 10,25 bibleserver
(CEP) Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
(KB) Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
(F. Žilka) …neopouštějme našich shromáždění, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se, a to tím více, že vidíte, jak se ten Den blíží.
(O. Petrů) Neopouštějte vaše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, že vidíte, jak se jeho den blíží.
(řecky) mé enkataleipontes tén episynagógén heautón, katchos etchos tisin, alla parakaluntes, kai tosutó mallon hosó blepete engizusan tén hémeran
Milé sestry a milí bratři, potkat v životě dobré lidské společenství, to je velká událost, zázrak a dar. A opustit ho je ztráta všech ztrát, ba hrozné neštěstí. Vracíme se po několika týdnech k Listu Židům, jehož částí se pokoušíme prokousat a prožít jednotlivá slůvka a jejich mohutné poselství i souvislosti. Vstoupilo nám do toho to, že jsme oslavili Velikonoce, po nich Nanebevstoupení a Svatodušní neděli. Postřehli jste, že nám ještě chybí druhý příchod Kristův. Na to čekáme v církevním roce až do Adventu. To je trochu zvláštní. Jsem asi netrpělivý, dal bych to hned po neděli Trinitární. Stará církev prosívala: „maran atha“. Je to aramejsky a znamená to: „Pane náš, přijď!“ nebo: „Přišel Pán náš“ nebo: „Náš Pán je přítomen.“ Příchod Páně je neoddělitelnou součástí evangelia a zvěstování v církvi. K tomu, jak moc je to důležité, se dostaneme. Ale pojďme k tomu biblickému svědectví popořádku. Náš dnešní biblický verš, který končí Kristovým příchodem, začíná trochu zvláštní a vlastně úplně banální výzvou: „Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku…“ Je zajímavé, jak se liší překlady tohoto výroku. Patrně proto, že je možné do překladu vložit více odstínů původního významu. S tím máme v Bibli problém často. Naše slova a jejich obsah velmi často neodpovídají významu slov autorů biblických textů. Kdybychom se s nimi potkali osobně, asi by to nebyla snadná komunikace. Ale společná víra by to dorozumění umožnila, stejně jako to umožňuje dnes mezi námi.
Já se v tomto případě nejvíc ztotožňuji s překladem Bible kralické: „Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají…“ Protože zní laskavě a milosrdně. To je asi to nejzákladnější, co je nutné povědět hned, že tento výrok, jakkoli zní naléhavě a snad i přísně, není rozkaz, není to tvrdé a hrubé nařízení, ale pozvání. Nikdy nikomu ani v kovaných skalních evangelických rodech, ze kterých má naše církev celou řadu geniálních farářek a farářů, nepomohlo, když otec či matka v rodině řekli: „Musíš jít do shromáždění, musíš chodit do kostela na bohoslužby.“ Existuje o tom řada osobních svědectví od teologů a farářů, povolaných Bohem i naší církví k službě, že to jako děti slyšet nechtěli a jako dospělí už to nikdy nepoužili a neřekli.
Jít do společenství, do shromáždění je veliké štěstí, radost a super příležitost. Ne vynucovaná povinnost. Je to skvělá dobrovolná odpověď a reakce na to, že mě volá Pán Bůh. Že tě chce ujistit o tom, jak moc mu na tobě záleží a jak s tebou maximálně počítá. To je veledůležitá věc tohle vědět. Petr Sláma, učitel na naší evangelické teologické fakultě, to vyjádřil naprosto dokonale: „V křesťanství není nejdůležitější víra v Boží existenci (nebo pro filozofy: v jeho bytí). Důležitější je uvěřit v sebe jako toho, na kom Bohu záleží.“ Kde jinde se tohle můžete dozvědět a zaslechnout než ve shromáždění božího lidu, v církvi, v bohoslužbách. Tohle vám nikdo jinde - na úřadě, v práci nebo na tenisovém kurtu a u táboráku - neřekne. Tohle je místo setkání s tou nejskvělejší zprávou, že Bůh, ztotožňující se s námi lidmi v umučení a vzkříšení Ježíše Krista, nás nadevšechno miluje. Proto záleží na shromáždění. Záleží na setkání s Bohem. Jinak bez tohoto setkání nemá shromáždění smysl. A z tohoto setkání s Bohem plyne ta důležitá zpráva a pozvání: neopouštěj to, nevytrať se, nevzdej to, nezapomeň.
Vrátíme se teď trochu k formám překladů toho, jak je to řečeno v Novém zákoně napsaném řecky. On je asi velký rozdíl – možná obrovský rozdíl – v tom, když řeknete: „neopouštějte“, nebo „nezanedbávejte“. Co se to stane, když něco opustíte a když něco zanedbáváte? Opustit je rozhodnutí. Zanedbávat je buď blbost nebo lenost nebo také lhostejnost. Myslím, že do ekumenického překladu Bible se slovo „zanedbávat“ dostalo z latiny. Latinský překlad Vulgata nám říká, abychom ze společných shromáždění nedezertovali. Jenže dezertér není jen ten, kdo utekl na druhou stranu válečné fronty, je to také ten, kdo zanedbává své povinnosti. A tady je podstatný rozdíl. Ono původní „neopustit“ není o lajdáctví a neplnění povinností, ale o věrnosti. Starý zákon to slovo „opustit“ používá v souvislosti s opuštěním víry v Hospodina, opuštěním těch nejpodstatnějších a základních věcí v životě. A často se tohle slovíčko ozve ve chvíli, kdy Bůh ujišťuje člověka o tom, že ho nikdy neopustí. To je zásadní. Zanedbat – to je častá věc, to se stává, to děláme. Opustit – to je katastrofa.
A v tom je podstata toho pozvání: neopouštějte společná shromáždění. Připravíte tak sami sebe a také ostatní, kteří k vám patří, o vzácné věci. Třebas o mocný zážitek z varhanního doprovodu, ze společného zpěvu, modliteb a naslouchání. Tak to asi první křesťané také dělali. Patrně opouštěli chvíle a místa, kde se zvěstuje evangelium. Stejně jako to děláme my evangelíci. Ale pisatel Listu Židům je i nás nechce moralizovat a nadávat jim. Použije formu velmi jemnou a pastýřsky citlivou, aby je z toho společného shromáždění nevyhnal. Nadnese otázku, jaký má kdo étos. Náš zvyk asi není totéž jako étos. Jaké máme zvyky v neděli ráno? Zvyk je i něco špatného. Étos, tomu bych rád porozuměl. To mi zní básnicky. Ale může se to i nějak pokazit. Tak zkusme žít svůj každodenní, někdy hrozně obyčejný život s nepokaženým étosem.
A proč? Protože se blíží ten den „d“, s velkým D. Ne, není to den jako každý jiný. Je zcela odlišný, jedinečný. Je to vyvrcholení všech ostatních dnů. Je to Kristův příchod. Zmínka o tomto dni není strašení či výhrůžka, není to náboženská církevní manipulace, ale přesně naopak. Je to motivace a povzbuzení. Ujištění o tom, že stojí zato žít všechny tyto naše přítomné dny, protože to neskončí marností, zklamáním a beznadějí, ale skvělým a nádherným příchodem Ježíše Krista a jeho definitivního kralování lásky. Je fakt, že se o tomto dni někdy v Bibli mluví tak, že nás překvapí, přepadne, zaskočí jako zloděj v noci, ale zde je to krásný a prozářený výhled plný očekávání. Výhled k radostnému završení všeho, s čím nyní někdy úspěšně, ale velmi často spíš neúspěšně zápasíme. „Čím více vidíte, že se blíží ten Den.“ Den, z něhož dostávají smysl všechny dny. Den smyslu světa, den smyslu našich životů, ve kterých hledáme společenství a chodíme do společných shromáždění hodně nedokonalých a až příliš nasáklých člověčinou, ale přesto skvělých právě proto, že míří ke Kristovu příchodu s jeho náramnou hostinou spásy. Proto ta shromáždění stojí za vaši přítomnost. Tak se z nich radujte a neopouštějte je, ale jeden druhého k nim povzbuzujte.
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.“ Kéž vás dnes naplní radost ze společenství a pevná naděje v Kristův příchod.
Introid: Žalm 89,30-35 bibleserver
Jeho potomstvu dám trvat na věky, jeho trůnu po všechny dny nebes. Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů, budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání, ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost, neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.
Modlitba:
Mocný a silný Bože, děkujeme ti za všechny tvé svědky, se kterými se setkáváme v Bibli i zde v tomto čase, díky za všechny, se kterými jsme spojeni vírou v tebe. Spojuješ nás svými činy napříč dějinami lidu Izraele, dějinami celého lidstva i dějinami našeho národa. Děkujeme ti za své předky, prarodiče, rodiče, za jejich příklad, za naše životní vzory a učitele, za přátele a blízké, za všechny příbuzné a sourozence. Děkujeme za bratry a sestry v církvi a v tomto sboru, kteří nám slovem i životem ukazovali a ukazují na tebe. Děkujeme za společenství učedníků Kristových, v němž můžeme žít tak, jak to jinde není možné. Prosíme, probouzej v nás těmito převzácnými dary vděčnost a vědomí odpovědnosti za to, co jsme přijali. Probouzej v nás poznání, že i my jsme posláni k dalším lidem. Vyznáváme ti však svou nedostatečnost a nevěrnost. Neumíme si vážit možnosti žít v bratrském a sesterském obecenství sboru a v něm v obecenství s tebou. Prosíme, obživ nás svým Duchem svatým, aby na nás bylo znát, že jsi s námi, abychom uprostřed nenávisti nesli lidem lásku, uprostřed stresu, nervozity a hrozného spěchu trpělivost. Tam, kde je pýcha, ať jsme pokorní, kde chamtivost skromní, kde zbabělost odvážní k pravdě. Posilni nás dnes, abychom nesli břemena svých bližních, a tak následovali Pána Ježíše Krista.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Milostivý a slitovný Hospodine, Panovníku nebes i země, prosíme a voláme k tobě za všechny, kteří žijí v tomto světě bez porozumění blízkých, bez náklonnosti vlastního společenství, bez ochotné a laskavé služby nejbližších, od kterých to čekají a nedočkávají se. Prosíme za ty, kdo čekají na návštěvu dětí a vnoučat v nemocnicích a domovech pro stárnoucí. Přimlouváme se za každou zdravotní sestřičku a pastoračního pracovníka, kteří nahrazují rodinu osamělým. Prosíme o pokojné soužití rodin zatížených péčí o nemohoucí. Dávej odhodlání a vytrvalost pečovatelům v Diakonii a Charitě. Dávej všem sílu službu dávat i přijímat. Modlíme se za pozapomenuté sestry a bratry v našich sborech, za členy církve bez vírou neseného života na okraji a za okrajem sborů. Za lidi hledající, v nichž je tolik touhy a žízně po nalezení pramene duchovního života, a my se s nimi míjíme, protože neumíme naslouchat jejich otázkám a jejich řeči. Bože, naše přímluvné modlitby za tento svět, za všechny vlády a struktury v něm, za instituce a lidská zřízení, aby je prostupovala spravedlnost a pokoj, přijmi v tomto jednotném pokorném volání svých dětí:
Otče náš, …
Poslání: Matouš 24,45-51 bibleserver
Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? 46 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘ a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.
Požehnání: Žalm 20,2-3.5-6 bibleserver
Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova! Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu! Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr! Kéž splní Hospodin všechna tvá přání!
Amen
Písně: EZ 98 ; EZ 168 ; EZ 549 ; EZ 486