První čtení z Písma: Lukáš 9,57-62 bibleserver
'' Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ A jiný mu řekl: „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“ Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. “
Židům 10,26-39 bibleserver
'' Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti. Vždyť víme, kdo řekl: ‚Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha. Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením; někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených. Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘ Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života. “
Kázání: Židům 10,25 bibleserver
Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti. Vždyť víme, kdo řekl: ‚Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘
Milé sestry a bratři, byla by to velká zbabělost, kdybychom nedočetli tu započatou 10. kapitolu Listu Židům až do konce. On to není právě moc snadný a na první poslech příjemný oddílek Nového zákona. Udělat to s vámi však chci, i když jsem to snad stokrát zvažoval a váhal jsem podobně, jako váhám při rozhodnutí udělat těžký krok na skalách při lezení, kdy takové rozhodnutí je definitivní. Když se takové rozhodnutí udělá a konkrétní krok se podaří, tak už není návratu. Jedině vzduchem. Tak tedy dělám tento krok a nelze couvnout. Jak by se například dalo elegantně vyklouznout a uhnout před těmito výroky: „…nezůstávalo by již oběti za hříchy, ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třemi svědky umírá… Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.“ (v. 28 a 30) V Bibli - stejně jako v životě - jsou místa, kterým bychom se raději vyhnuli. Ale bylo by to zbabělé. Nejde to, nemá to jít.
Celou tu obtížnou pasáž začíná autor epištoly tímto slovem: „Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy“. Smysl této teologické výpovědi jinou formou popisuje vyprávění z Lukášova evangelia o rozhodnutí k následování. Jednou Ježíšovi cestou kdosi udělal návrh: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ježíš na to, že Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. Kdo ví? Bylo to od toho člověka naivní, unáhlené, příliš horlivé či dokonce silácky sebevědomé? Cosi podobného tvrdil i učedník Petr. Když Ježíš naznačil svůj konec, řekl: „Budou bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda…“ Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ V obou případech je tu varování, že to nemusí být tak snadné rozhodnout se k následování Ježíše, že jen lidské nadšení k tomu nestačí. Pak jsou v té Lukášově reportáži z Ježíšovy cesty dva podobné případy jakési zvláštní výmluvy nebo vyjádřené podmínky, která předchází rozhodnutí následovat jej.
„Jinému (Ježíš) řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ A jiný mu řekl: „Budu tě následovat Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“ Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“ Příhodně to komentují Kraličtí ve svých poznámkách: „Jakož ten kdož v oračku se dada, sem i tam se ohlédá a rozmařile sobě počíná, nemnoho aneb nic nenaoře: tak podobně, kdož po svém posvěcení se Bohu, a jako v práci zavedení, zase by se s věcmi tělesnými pojil, a jako zpátkem s Lotovou ženou na svět se ohlédal, není způsobný k tomu, aby do Božího království všel, aneb jeho kazatelem byl.“ Jinak řečeno: Kdo se chytne pluhu, musí orat, kdo se dá na cestu, neohlíží se za minulostí Sodomy, ale hledí dopředu k životu. No a přesně v tomto duchu píše autor Listu Židům: „Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy…“(ČEP) „Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy.“(KB)
Jestliže někdo porozumí tomu, co je správné, a potom vědomě (záměrně a úmyslně) udělá opak, tak nastává vždycky hrozný problém. Problém, že přestalo platit to, co doposud platilo. Je to rozkol a rozbití žité pravdy. Když se mají dva lidé rádi a v opilosti si vykřičí do tváří nějaký zamlčovaný problém, nastane konflikt a druhý den už není stejný jako ty dny před tím. A trvá to hrozně dlouho, než se to opraví. Nebo v horším případě se to vůbec nepovede narovnat. A to nám říká náš biblický pisatel. Něco se vám ve vašem srdci, v duši, ve vašem nitru rozbije a už tak jistě neplatí, co platilo předtím, když uděláte schválně věc, o které víte, že je zlá, že ublíží, že zraní.
Tady je to postaveno absolutně vyhroceně a téměř nepřijatelně radikálně, s čímž se ve své víře úplně ztotožnit nedovedu a hodně se to ve mně pere a nesouhlasně bouří. Jenže i to se může stát, že se věci rozjedou tak daleko a tak těžce jako nákladní vagón, který nejde zastavit. Někdy překročíme hranici, za kterou se nedá vrátit. Není cesty zpět. Je to hrozná bolest a ochromující ztráta, když k tomu dojde. Ale tady do toho temného místa musí být vpuštěno světlo Božího milosrdenství a Kristovy oběti.
Zřejmě o ní je tu řeč. „Není již oběti za hřích.“ Tak tohle, milí přátelé, je spíš provokace a burcující otázka nad naší lidskou ignorancí než dogmatická věta či věroučné ustanovení. Otázka: Bereš vážně, co věříš, nebo to pro tebe nic moc neznamená a máš to na háku? Chceš to žít, nebo je to jen nálepka, fasáda, na které tobě tolik nezáleží? Ale druhým třeba ano.
To je vážná věc, když nějak zevnitř vlastní vírou a s kusem lásky nahlédneš, co znamená Ježíšova oběť na kříži konkrétně a zcela osobně právě pro TEBE. Jak je potom možné, že se na to vykašleš, že se toho vzdáš a uděláš tomu milujícímu, vzkříšenému Kristu, který je přítomen ve tvém bližním, něco zlého? A ty o tom víš! A dokonce to tak chceš!
No, v tu chvíli přestalo všechno platit a ta veliká, celý svět a vesmír měnící událost Kristovy oběti, přestala najednou účinkovat. Ne, že by se nestala. Ne, že by neplatila a dál neměnila dějiny a lidské životy. Ale u tebe ten účinek ztratila.
On se mocným způsobem zase vrátí, zase bude působit. Vždyť i Petrovi, a zvláště jemu (Mk 16, 7), který Ježíše zapřel a zradil, je od prázdného hrobu poslán vzkaz o ohromné milosti setkání se Vzkříšeným. (Křesťanské dějiny nás poučují o velikém církevním sporu, zda milost platí i pro ty, kteří zapřeli víru a zradili Krista. Zvítězila ta strana, která o Boží milosti nechává rozhodovat samého Boha a nikomu milost neupírá, nýbrž zve k pokání.) Ale ta chvíle zapření, ta chvíle našeho rozhodnutí proti pravdě je hrozná propast, ztráta, bolest. Je to depka, peklo, do kterého jsme se rozhodli vlézt sami, svobodně. Nikdo nás k tomu nenutil. Nic nás neomlouvá. Je to náš prohraný boj a rozhodnutí divným, smutným směrem. A před tím nás chce autor tohoto novozákonního listu varovat a uchránit. Je to, pravda, silné a emocionálně namáhavé, ba skoro neúnosné. Ale je to tak. Když něco podělám, musím si to prožít až do konce. A tím správným koncem není beznaděj, porážka, prohra a zoufalství, ale pokání. Účinná lítost, jak říkají katolíci. (Pozor neplést se sebelítostí.) Lítost vedoucí k životu a prospěšná, po které může přijít jistota: „Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.“ (v. 30) Jestliže soudce je Pán, pak ani nikdo jiný, dokonce ani já sám nad sebou nejsem soudcem a nemůžu říct poslední slovo, a to je prostě vyhráno. Nic a nikdo mi nesebere tu parádní jistotu, že je mi odpuštěno a hřích můj smazán jest a že mě nic na celém širém světě neodloučí od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši.
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.“ Kéž vás dnes naplní radost z odpuštění Božího a Kristova vítězství nad našimi vinami.
Introid: Žalm 89,30-35 bibleserver
Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jako polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
Modlitba:
Bože, stvořiteli všech dobrých věcí a zastánce věrnosti, jak ty vidíš nás a naše životy, na tom teď nejvíc záleží a chceme si to pustit do srdce a na tělo. My sami sebe vidíme často zkresleně, nesebekriticky. A ještě víc deformujeme obraz o druhých lidech svými názory a soudy. Prosíme, odpusť nám a nechej promítnout své soudy do naší porouchané přítomnosti. Aby se děla pravda, zazářila nedělní naděje a láska přemáhala hříchy a nedorozumění. Pane Bože, prozařuj nejtemnější zákoutí našich duší i celého světa, ať tam září světlo Kristova vítězství na kříži. Daruj nám Ducha své přítomnosti, aby nás naplnil neochvějnou jistotou zakotvenou v tvém milosrdenství a v možnosti tvé lásky.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Pane, přimlouváme se za všechny (včetně nás), kdo ti chtějí sloužit: dej, abychom nic nekazili. Prosíme za ty, kdo chtějí dosvědčovat druhým tvou milost a přivádět lidi k tobě, ať navzdory poznání, že jen ty máš v rukou klíč k lidským srdcím, vědí, co mohou a mají činit. Ty sám, Pane, působ, aby tě lidé nacházeli. A nám dávej moudrost, abychom nepřekáželi. Všem, které jsi povolal za své svědky, dej odvahu a sílu k pravdivému vyznání a nepředstírané lásce k bližním. Provázej, Pane, všechny zmatené, veď ruce a myšlenky mocných, nasměruj kroky bloudících k dobrým cílům. Otevírej ústa svědkům spravedlnosti, buď ochranou a posilou lidem v bezpráví a všem slaboučkým.
Otče náš, …
Poslání: Římanům 12,17-21 bibleserver
Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Požehnání: 2. Korintským 9,8-11 bibleserver
Ať vás požehná Bůh, který má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. Bůh vás provázej a ochraňuj.
Amen
Písně: EZ 85 ; EZ 554 (sl.1.5.6.7.) ; EZ 671 ; EZ 579