První čtení z Písma: Deuteronomium 6,1-9,20-25 bibleserver
Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit: Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě dbal na všechna jeho nařízení a příkazy, které ti udílím, ty i tvůj syn a tvůj vnuk, po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Poslouchej je, Izraeli, a bedlivě je dodržuj. Tak se ti povede dobře a velmi se rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých otců. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
...
Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?“, odvětíš svému synu: „Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu. Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům. Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes. Bude se nám počítat za spravedlnost, budeme-li bedlivě dodržovat každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal.“
Kázání: Žid 10, 31-32 bibleserver
'' Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého. 32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste, “
Kázání, které končí nebo začíná větou: „Je hrozné upadnout do ruky živého Boha“, je nutně něčím divné a odsouzené k posluchačově nevoli a nedůvěře. To nepřekonám. Ale naštěstí tak nezačíná ani nekončí List Židům, který dnes znovu otevíráme a nasloucháme mu. On začíná: „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu…“ A celá epištola končí: „Pozdravují vás bratří z Itálie. Milost se všemi vámi.“ Tak díky za pozdrav z Itálie přes tisíciletí, ale nevyřeší to skutečnost, že kázání může být divné. Tohle bude divné stejně jako mnohá jiná. Nemůže za to ovšem Bible, jen můj pokus vybrat z ní něco k přemýšlení a věřícímu rozjímání.
„Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.“ Ano, asi je to hrozné. O tom Bible něco ví. O Boží ruce, o Božích rukách. Pojďte si to poslechnout z několika různých míst. „Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí. Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň.“ (Ž 21,9-10) Ale neplatí to jen o nepřátelích, také na mě doléhá ruka nad všema rukama svrchovaná. „Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysychal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval.“ (Ž 32,4-5) Nebo Žalm 38,3-4: „…těžce na mě dopadla tvá ruka. Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.“ Jsou to přetěžká a složitá vyznání. Ano, hrozné jest upadnout v ruce Boha živého. O tom Bible mnoho ví, ale ví ještě něco víc. Ví, že ještě horší je se toho bát a mít z toho strach. Pokud jsou ruce Boží pro někoho z vás symbolem zatracení a odsouzení, strašného trápení, pak je zde něco špatně. Z Bible totiž můžeme zaslechnout, že je ještě něco horšího než upadnout v ruce Boží. Padnout do rukou člověka. „Chceme padnout do rukou Hospodinových, a nikoli do rukou lidí, neboť jaká je jeho velikost, takové je i jeho milosrdenství.“ To říká starobylý Sírachovec a mluví za tisíce Židů zplynovaných, spálených, umučených a hromadně zahrnutých do hrobů v koncentračních lágrech. Ve stejném toužení volají žalmisté s odvahou jít k spravedlivému Božímu soudu raději než k lidskému nespravedlivému nebo ještě hůř k žádnému.
Zase si to poslechněme: „Povstaň, Hospodine,…Kéž mi dá…vyváznout… tvá ruka z moci lidí.“(Ž 17,14) „Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.“ A jak jsme slyšeli na začátku bohoslužeb: „Bože, pozvedni svou ruku… Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.“ (Ž 10) Ruka a ruce jsou oblíbené téma žalmů. Snad především proto, že jde o modlitby v osobní úzkosti. I nám je to blízké třeba v písni „Někdo mě vede za ruku.“… svou rukou laskavou. Ovšemže celý Starý zákon je tou rukou Hospodinovou, jeho mocnou paží objímán. Exodus, vyjití Izraelců z egyptské totality, řeší Hospodin svou vztaženou rukou a mocnou paží. „Mojžíš řekl lidu: „Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví. Hospodin vás odtud vyvedl pevnou rukou.“ Jeremjáš si to připomíná ve své modlitbě: „Vyvedl jsi Izraele, svůj lid, ze země egyptské se znameními a zázraky, pevnou rukou a vztaženou paží a za velké bázně.“ (Jr 32,21)
Milí přátelé, je tedy tak hrozné padnout do rukou Hospodinových? V příběhu Nového zákona přes evangelistu Jana se dozvídáme, že Jan Křtitel na začátku Ježíšovy veřejné činnosti řekl: „Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.“ A všechno pak vrcholí a končí v Božích rukách, když Ježíš odevzdává všechnu moc, kterou dostal, do rukou Božích poslední modlitbou z kříže: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ (L 23,46) Řekl bych, že to máme podle Ježíše takhle: křesťansky nejbezpečnější místo pro celou naši existenci jsou právě ty Boží, v jistém slova smyslu nebezpečné, ruce. Bezpečné právě tou milosrdnou a vysvobozující nebezpečností. Ty ruce jsou spása, protože znamenají nebezpečí pro každou lidskou totalitu, nadvládu, zotročování a mocenské parazitování. Je hrozné upadnout do rukou Hospodinových, ano, ale je to nejlepší místo, kam můžeme upadnout. Protože kamkoli jinam upadneme, bude to tisíckrát těžší, složitější a bolestivější, než si dovedeme představit.
Autor tohoto novozákonního dílka naznačuje, že každé to jiné místo, kam lze upadnout, představuje nesnáze, zápasy a tvrdé zkoušky nebo jakýsi závod, ve kterém jde o život. „Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste…“ Tak na co, milé sestry a bratři, v životě vzpomínáte? Jen na pěkné a radostné zážitky, nebo se vám někdy vrací i ty hrůzy, co jste museli překonat? A budí vás to občas ze spánku nebo kvůli tomu nemůžete ani usnout? Myslím, že to máme všichni strašně složité. Zkoušíme usínat s vděčností, ale strašidel si v té své palici neseme tak moc, že je fakt lepší padnout do rukou Hospodinových každý den a každou noc. Ale ještě než si po kostele odpoledne zdřímnete, máme před sebou pár zajímavých slov, která nám epištolně, dopisem chce tak trochu po židovsku říct svědek velmi dobře znalý starozákonních tradic: „Jen si vzpomeňte na dřívější dny.“ V biblické víře je vůbec velmi důležité se rozpomínat. Člověk se učí rozpomínat na Boha. Člověk se učí prosit Boha, aby se na něj rozpomínal. Ale to je, doufám, jen taková naše slabost a pochybnost…domnívat se, že by na nás Bůh zapomínal, když si nás stvořil. Tak trochu úlet. Nicméně rozpomínání je veliká věc. Izraelci dělají sederovou večeři, aby si oživili vzpomínky na vysvobození ze všech minulých i přítomných zajetí. My to děláme při Večeři Kristově.
Zde se však máme rozpomenout na své předešlé dny, na dny dřívější. Tak to moc rádi neděláme. Protože v těch uplynulých minulých dnech narážíme nezřídka i na to, co není moc slavné, na co se nerado vzpomíná; na chyby, selhání, zbabrané věci a zlo nevratně napáchané. Kdo by se k tomu chtěl vracet a připouštět si to? Bolí to. Ale i to je důležité. Jen záleží na tom zpětném zrcátku, na způsobu, jak se budeme ohlížet. Nezáleží jen na tom, za čím se v životě ohlížíš, ale jak to děláš. Jestli s pokorou, nebo ve snaze to překroutit, zakamuflovat svinčík, obhájit svou deformovanou minulost. Nebo střízlivě a pravdivě zkoumat, co a jak se odehrálo, jak k tomu došlo a co to přineslo či může přinést, jak to zúročit v dalším žití. Safra, těžké tázání. Teď by to možná chtělo trochu ticha, trochu času si to rozmyslet…
Rádce a pastorační pracovník, autor Listu Židům, ukazuje z té minulosti adresátů okamžiky, kdy byli osvíceni: „Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše…“ Osvícení je univerzální náboženský pojem. Ještě častější než dnes byl ve starověku a snad i ve středověku. Ovšem ani dnes nevymizel. O osvícení se mluví v hinduismu a buddhismu a vlastně ve všech duchovních proudech, v nichž jde o nějaké prozření, procitnutí k vyššímu vědomí. Ale zdá se mi, že osvícení v těchto všech duchovních směrech přichází z vnitřku člověka, z jeho nitra. Jako kdyby to byl jeho výkon nebo přinejmenším výsledek usilovné snahy asketické, meditační, kontemplativní.
V Novém zákoně je to s osvícením poněkud jinak. Taky to zazáří do nás, do nitra. Kdesi v duši, v mozku, v srdci se rozsvítí velké světlo. Jenomže je to světlo cizí, ne naše, ne z nás, je odjinud. Světlo zvenku. Zazáří to z Boží strany, světlo Kristovy milosti a jeho evangelia. A ačkoli je to osvícení nevypravitelné a nevystižitelné lásky, odpuštění a přijetí, které působí tak mohutnou radost, že na ni nestačí ani andělské jazyky, nebeské fanfáry a chvalozpěvy cherubínů, není to osvícení spojené hned a napořád s pocitem blaženosti. Být osvícen může být tak minulá událost, že teď žiješ bez vítězství, propadáš se, nevyhráváš nad porušeností a bídou reálného světa. (Nelži si, že nejsi v tomto světě – vzkaz pro všechny vědomé a na chvíli utržené z tohoto materiálna.) A přece jsi osvícen. Nejsi na vyšší duchovní úrovni než ti ostatní, o kterých se domníváš, že jsou pod tebou. Leda houby. Žádná lepší duchovní úroveň neexistuje. Všichni jsme ve stejném světě, ze stejné hmoty a teče z nás stejně červená krev. Nedělejme si iluze o tom, že jsme nějak lepší. Ani nápad. Ale někdo tě osvítil. Tak to v Kristu Ježíši je a nic to nepřezáří, ani nezatemní. To světlo ti vstoupilo do životních temnot a temnoty na ně nemají. Žijte rozzářeně.
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.“ Kéž dnes prožijete mocný dotek Boží, ochranu a pomoc jeho ruky.
Introid: Žalm 10,12-14 bibleserver
Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované! 13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš?“ (Réš) 14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
Modlitba:
Bože, neděláš rozdíly mezi lidmi, všichni máme příležitost k tobě přijít. Svou láskou osvěcuješ všechno své stvoření a každého člověka bez výjimky. Prosíme tě o posilu tvého Ducha, aby nás vedl tvou cestou víry, lásky a naděje. Cestou, kterou nám otevřel, zpřístupnil a vyšlapal Ježíš. A působ v nás tak mohutnou změnu, aby naše pouť víry byla pro lidi kolem nás tak zvláštní a zajímavá, že budou zvědaví, proč jsme si právě takovou cestu vybrali. Že to není nesnesitelné a nepříjemné být s tebou, ale naopak velká síla, radost a největší potěšení v životě i smrti. Pojď, Pane, něco s námi udělat v tuto chvíli, v tomto společenství, tady na tomto místě. Amen.
Amen
Přímluvná modlitba:
Pane, prosíme za všechny, kdo chtějí žít tak, aby se ti to líbilo, aby svou snahu nepřepálili a nevyšel jim z jejich úsilí jen trapný křečovitý pokus o duchovno, které je druhým lidem nepříjemné a odrazuje od hledání tebe. Dej, ať jsme ve víře věrohodní.
Prosíme za všechny, kteří jsou ke každému hledání pravdy a poctivosti života lhostejní. Dej, ať si nemyslí, že na ničem nezáleží. Dej, ať nám na nich záleží.
Prosíme za otupené a zklamáními vyhaslé lidi, aby našli zdroj energie a chuti k plnému žití. Dej nás jim a je nám.
Prosíme za vysílené, kteří celý svůj život darovali službě bližním. Dej, aby nemalomyslněli a nevzdávali tu úžasnou práci pro druhé. Zbavuj je bolestí, stresu a frustrací. Nauč nás je podporovat.
Prosíme za všechno dobré dění ve světě, aby bylo silnější než zlo, války, ničení, zvěrstva a brutality. Podepři nás, abychom prosazovali navzdory všem mocnostem právo, spravedlnost, pokoj a lásku, i kdybychom kvůli tomu měli snášet posměch, škodu a potupu. Voláme tě na pomoc společně s celou církví.
Otče náš, …
Poslání: 2. list Petrův 3,10-12 bibleserver
Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem.
Požehnání: Numeri 6,24-26 bibleserver
Hospodin tě požehná a ochrání tě. Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Amen
Písně: EZ 66 ; EZ 392 ; EZ 355 ; EZ 550