První čtení z Písma: Lukáš 23,26-49 bibleserver
Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ‚Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ Tehdy ‚řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“ Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
Kázání: Židům 10,32c-34 bibleserver
'' …mnohý boj utrpení snášeli jste, buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli. Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. “
Milé sestry a bratři, minule jsme otevřeli téma osvícení, jakéhosi zásahu Božího světla do lidského života. Zajímalo nás, v čem je biblické pojetí osvícení specifické. Jistě, můžeme najít mnohé paralely s osvícením v jiných světových náboženstvích, ale vždycky narazíme na určitou výjimečnost a odlišnost nebo přímo originalitu a výlučnost biblického pohledu na osvícení. Ta jinakost je výrazně naznačena v naší epištole těmito slovy: „Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením.“ Pisatel Listu Židům okamžik osvícení v životopisech a předchozích dnech svých adresátů spojuje s mnohým bojem utrpení. Říká: Byli jste zasaženi oslňující září Boha a hned jste se museli pustit do zápasu s něčím, co vůbec jako ozařující svit nevypadá – do boje se soužením a pohaněním.
Tak co je tohle, milé sestry a bratři, za osvícení, do háje?! Zazáří mi Bůh, v úžasu a závrati z jeho lásky v něj uvěřím a vydám se za Ježíšem jako jeho učedník, a hned tohle: bitva s utrpením. Osvícení? No jistě, prostě křesťansky jiné; osvícení po způsobu Kristově. To znamená, že když ti do života zazáří Ježíš, jeho příběh, jeho kříž a vzkříšení, jeho evangelium, je odstartován zvláštní závod. Autor Listu Židům vyjádří zvláštním obrazem onen boj, který je spojen s osvícením, tedy ten zápas s utrpením. Použije řecké slůvko „athlésin“ (athlein), znamená zápolit i závodit. Athlésis je závod. Dodnes je nám to srozumitelné. Používáme slovo atletika. S tímto obrazem se setkáváme několikrát také u apoštola Pavla v jeho listech, kde život křesťana přirovnává k běhu na závodní dráze. Naznačuje, že věřit v Krista znamená dát se pozvat k úžasnému cíli, ale zároveň to znamená, že k tomu nádhernému vítěznému cíli vede atletický běh přes překážky. Křesťan jako atlet stojí tváří v tvář závodu, zápasu. Skutečnost, že jste Bohem osvícení a váš život prozařuje Kristus, neznamená, že je již všechno u konce, že jste nebešťané bez pozemských starostí a konfliktů. Že se vás už netýkají všední každodenní úkoly a můžete se vznášet v duchovních obláčcích blaženosti. Pečení holubi nám sami na talíře nepřiletí a koláče bez práce jsou ten největší sebeklam, kterému ve své zbožnosti můžeme propadnout. A k této charakteristice naší pozemskosti patří ještě některé další skoky přes překážky, přes příkopy a barikády.
Jejich rozmanitost nám List Židům představí dvěma termíny, které české překlady chápou jako pohanění a soužení nebo také jako urážky a utiskování (oneidismos + thlipsis). Mohli bychom říci, že se jedná o nadávky, pomluvy, zhanobení. A to druhé slovo (thlipsesin) je něco jako trápení, sevřenost (Vulgáta vychází z latinského slova tribulum /tribulationibus/: válec na drcení obilí), tíseň, nátlak. Pokusil bych se to shrnout, možná trochu zjednodušeně, slovy: samé nesnáze, nesnesitelné potíže a nepříjemnosti. Ovšem obecně vzato, nejde o nic, s čím bychom se ve svém životě běžně nesetkávali. Dostat se do řečí, být pomlouván? To potká asi každého, není to nic neobvyklého. Obzvlášť když je člověk trochu aktivnější a lidem víc na očích. A prožívat tísnivá období, krize, být občas na dně? Komu z nás se to nestalo? Tady by asi nešlo o nic mimořádného, kdyby zde v pozadí nebyla křesťanská identita. Nebo jinak řečeno, kdyby nešlo o problémy a trápení kvůli víře v Ježíše Krista. Jde tu o něco, co je v naprosté shodě s tím, co říká Ježíš v Evangeliu podle Matouše 5, 11: „Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.“ A podle Lukáše 6, 22: „Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka.“ Nejde tedy o běžné pomluvy a urážky, o všelidské starosti a trable, ale o překážky, na které narážíme kvůli své víře v Boha a Krista.
A takové soužení má úplně zvláštní povahu, která je založena hluboce a nejpodstatněji v utrpení Kristově. Zřetelně to ukazuje poznámka pisatele této novozákonní knihy, že jeho adresáti, křesťané žijící asi v letech 80-95 našeho letopočtu, jsou učiněni divadlem. Jsou ve svém křesťanském životě a se svým ponížením pro víru jako herci na veřejném spectaculu, na jevišti dějin před očima všech, stejně jako jejich Pán a Spasitel Ježíš Kristus na golgotském kříži.
V dnešním prvním čtení jsme četli zprávu o jeho ukřižování a smrti: „Lid stál a díval se… A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.“ (v. 35, 48) Ježíšova smrt byla podívaná, řecky „theatron“, divadlo, tyátr. Stejně jako v Ježíšově kauze se všem na očích odehrávalo v dějinách mnoho veřejných poprav a lidi to vždycky strašně přitahovalo. Vystavit na odiv utrpení druhých, je v tom něco fascinujícího? Jak pro koho. Myslím, že dobrovolně a zvědavě sledovat vraždu, které se říká poprava, je úplně stejně zvrácené, jako ji vykonávat. Určitě stojí za zmínku, že díky mnohým statečným evangelíkům, kteří jako Přemysl Pitter vystupovali koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let proti veřejným popravám, se je podařilo v naší zemi zrušit. Golgotská poprava byla divadlem pro svět, které se potom mnohokrát znovu a znovu opakovalo. Křesťané v římských arénách trhaní na kusy šelmami nebo upalovaní jako živé pochodně. Nedávno jsme si připomínali Husovu hranici. Všechno to mučednictví v celých dějinách je svědectvím pro svět. Svědectví utrpením – martyrium.
Ale závod, v němž se běží o nebeskou cenu, má kromě podoby divadla pro svět a jakéhosi martyria také ještě další jiné podoby. Jedni jsou na závodní dráze víry vystaveni otevřenému pohanění, urážkám a útisku před očima všech. Jiní zase stojí při těch, kdo jsou takto stíháni, a sdílí solidárně jejich úděl. „Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými,“ píše náš biblický autor. Tato sounáležitost s postiženými, pronásledovanými a utiskovanými je jedním z nejpodstatnějších rozměrů křesťanské víry. Sám osobně netrpíš, ale jsi součástí ponížení svých bratří a sester. Kolik evangelíků to prožívalo. Nemohli své milované dostat z kriminálu, nesměli je ani navštívit, snad výjimečně poslat balíček, a ani to nebylo snadné. Ale nezapomínali, modlili se, kontaktovali odpovědné úřady, zveřejňovali zprávy o všem, o čem se nesmělo mluvit. Psali petice, intervenovali nejvýše postavené politiky. Podle svědectví mnohých protiprávně vězněných to byla za mřížemi jediná posila a skutečná pomoc: vědomí, že za nimi venku někdo stojí.
Nebylo a není to však nic výjimečného, že taková solidarita a bratrská láska vyvolá krutou odpověď utiskovatelů. „Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek.“ Tyranskou odplatou za soucit je uloupení majetku. Kdo se staví proti bezpráví, zpravidla na sebe bezpráví přivolá. Jít do takového rizika, to chce velikou odvahu. Díky Bohu bylo a je na světě mnoho takových statečných učedníků Kristových. Dokonce se tu dozvídáme, že křesťané oslovení v Listu Židům snášeli tvrdé postihy a škody s radostí. Radost ze ztráty. To je skoro neuvěřitelné. Jak člověk může vydržet a překonat to, když přijde o všechno? Jak může ustát s radostí „rozchvátání statků svých“? Snad jedině tehdy, když ví, že má ještě něco mnohem cennějšího. Máte víc, než je majetek. Bohatství lepší a trvalé. Sestry a bratři, mám za to, že jmění, se kterým se hraje o všechno, nelze přepočítat na peníze, nelze ho zvážit nebo zapsat do listin vlastnictví. Majetek, se kterým se bude spojovat ta nejtrvanlivější budoucnost Božího království, má povahu nikoli vnější, ale vnitřní. Zůstane jen to, co máš v sobě. Protože nic nám nezůstane. Pohřební rubáš nemá kapsy. Nahý jsem na svět přišel a nahý odejdu. Nepřeceňujme hodnoty, které nebudou nic znamenat. Važme si jich a moudře užívejme, ale nepřeceňujme je. „Vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.“
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.“ Kéž dnes přijmete osvícení a pomoc a sílu na všechny překážky.
Introid: Žalm 138,6-8 bibleserver
Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce. I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí. Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Modlitba:
Bože, děkujeme ti, že nás voláš ke svému předivnému světlu a k osvícení, abychom byli unášeni dary tvého svatého Ducha. Děkujeme za každé dobré a těšící slovo, které nám vzkazuješ ve svém Synu Ježíši. Konej a dokonej své dílo na našich srdcích, abychom všichni probuzeni a k tobě obráceni byli tvým pravdivým a zvláštním lidem a roztoužili se po tobě. Ty nás nasměruj tak, abychom nepřekáželi žádným konáním, žádnou řečí ani žádnou myšlenkou tomu, co chceš mezi námi v Kristu udělat. Zjevuj nám svou vůli svědectvím evangelia a všech svatých Písem, ať jsme bez výmluv a bez naříkání tvými svědky všem lidem bez výjimky, pohotoví v díle pro tvé království a v každé všední práci. V nové síle, s novou láskou a novou důvěrou.
Daruj nám čerstvou a čistou náklonnost k lidem milým i nemilým, jakou ty, svatý Bože, máš ve svém Synu k tomuto světu.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, všechny miluješ a na nikoho nezapomínáš. Přinášíme před tebe prosby za veškeré tvé stvoření a všechny tvé děti. Rozpomínáme se na ty, kdo jsou zatěžkáni křížem utrpení, tělesné nemoci a sevřenosti duše. Myslíme na všechny, kteří jsou bez příbuzných a bez přátel; na všechny, kteří se trápí nad utrpením nebo hříchem těch, které milují, na všechny, které potkala ztráta, aby v temnotou zahaleném čase nalezli jistotu a pokoj v tobě.
Prosíme tě za všechny, kteří jsou zcela ponořeni do svých vlastních zármutků, aby mohli začít sdílet i starosti svých sester a bratří a poznali vysvobozující moc spolunesení zkoušek a břemen. Prosíme za všechny, kteří jsou osamělí a smutní uprostřed radosti druhých, aby poznali tebe jako svého přítele. Modlíme se i za zestárlé a zesláblé, které mrzí, že už nedovedou to, co dřív dělali v plné síle. Dej, ať uvěří, že každý den má svou cenu a svůj smysl, i když se naše možnosti časem stáří zmenšují. Pomáhej nám důvěřovat, že vzkříšený Kristus, náš živý Pán, je stále s námi a dává světlo své lásky do každé noci a každého dne.
Otče náš, …
Poslání: Římanům 5,1-5 bibleserver
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Požehnání: 1. list Petrův 4,14-13 bibleserver
Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá. Ale z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím.“
Amen
Písně: EZ 369 ; EZ 392 ; EZ 553 ; EZ 554