První čtení z Písma: Matouš 16,24-28 bibleserver
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“
Kázání: Židům 10,35-39 bibleserver
'' Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu. Než potřebí jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati. Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše. “
Milé sestry a bratři, možná že už nám nedochází, jak vzácný dar v dnešní době máme. Žijeme v zemi, ve společnosti, kde můžeme svobodně vyznávat svou víru. Můžeme veřejně mluvit, církev může bez vážných omezení konat svou činnost v podstatě kdekoliv. Farářky a faráři můžou bez problémů kázat, křtít, oddávat, pohřbívat a žádná státní instituce jim do toho nekecá. Máme nebývalou vnější volnost, otevřenost veřejného prostoru. Tohle všechno a ještě něco navíc je obsaženo ve slově parresia, které se objeví v té dnešní první větě. Ekumenický překlad má: Neztrácejte odvahu. Kralická bible: Nezamítejtež smělé doufanlivosti své. Profesor Žilka a Ondřej Petrů: Nezahazujte svou důvěru. Parresia je velmi bohaté a široce rozevřené slovo. Znamená něco ve smyslu vnější i vnitřní otevřenosti před Bohem, pro druhé i pro budoucnost; jakousi široce rozprostřenou a společně sdílenou svobodnou naději, důvěru a doufání. To je skutečně nepopsatelně vzácný dar. A zdaleka není tak samozřejmý, jak automaticky si ho užíváme. Ale ten první výrok dnešního úryvku Listu Židům je přece jen zvláštní. Protože vybízí: Neodhazujte neohroženou otevřenost svého vyznání víry. Neodmítejte, neztrácejte tento převzácný dar. Sestry a bratři, mít v životě něco tak nádherného, jako je svoboda slova, být radostný, moci směle doufat a důvěřovat Bohu, smět veřejně mluvit o Kristu a volně šířit evangelium, proč by tohle, proboha, někdo zahazoval? To by byla ta největší hloupost, naprosté bláznovství… A to je právě ta záhada. Zdá se, že autor epištoly měl k takovému nabádání, povzbuzování a napomenutí pádný důvod. Nejspíš k tomu docházelo, a třeba stále dochází. Co všechno jsme schopni v životě zahodit? Někdo talent, vztah, lásku, přátelství, rodinu, sourozence. Kvůli majetku, kariéře, podnikání, slávě a bohatství, kvůli drogám, hazardu. Co všechno ztrácíme a z nějakých důvodů vzdáváme? To je na dlouhou analýzu a na jinou debatu. Ale stále je tu ta zásadní otázka: Proč by člověk zahazoval něco tak velikého, jako je svoboda, radostná důvěra a otevřenost dobré naděje pro život? Není snadné představit si tak krajní situaci, takovou maximální životní krizi, ale nejspíš to může skutečně nastat. Když přijde vnější tlak a ona ta společenská svoboda je potlačena, zakázána, znemožněna. Nastanou okolnosti, které ohrožují holý lidský život, pak se může stát, že člověkovo nitro zakolísá natolik, že se i ty nejušlechtilejší hodnoty rozpadají a propadají. Člověk dostane strach a parresia, totiž i ta vnitřní důvěra, radostná a smělá doufanlivost, je najednou tatam. Nikdo proti tomu není obrněn. A příliš nezabere ani ta velkolepá vize megaodměny, která je tu s parresií spojována. Minule jsme se o dva verše výše dočetli, že adresáti Listu Židům byli vystaveni silné represi. Někteří osobně pocítili nátlak vládnoucí moci, jiní byli postiženi za bratrskou solidaritu s pronásledovanými a vězněnými. A je úplně jasné, že všichni nemají takovou sílu, odvahu, statečnost, aby to vydrželi. Člověk dlouhodobě vystavený útisku začne slábnout, vyčerpáním malomyslní, ochabne, klesne. Kolik zlomených osobností mají na svém kontě totalitní režimy. „Potřebujete však vytrvalost,“ pokračuje autor dopisu. „Než potřebí jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.“ Znovu tu máme před sebou zajímavý sportovní motiv – vytrvalost. Logicky navazuje na minulý obraz křesťanova života coby atletického závodu, běhu přes překážky. Takový závod se přece neobejde bez trpělivosti při tréninku a vytrvalosti na závodišti. To není náhoda, že toto přirovnání mají bibličtí svědkové docela rádi. Takové srozumitelné podobenství do římského i našeho světa. „Potřebujete vytrvalost.“ Jenže vytrvalost jaksi sami od sebe nemáme a sami ji nenatrénujeme. Potřebujeme dobrého trenéra a dobrý tréninkový plán. Dovolím si to přirovnání trochu rozvést. Dobrý tréninkový plán je Bible a trenér je Ježíš. Tato stránka přípravy k vytrvalosti je stoprocentně zaručená. Teď už jen ta maličkost, ten kousek našeho vlastního odhodlání a rozhodnutí pustit se do tréninku, začít číst dobrý tréninkový plán, Bibli, a poslouchat vírou zkušeného Trenéra s velkým T. K tomu vás chci povzbudit. Já nejsem trenér, ale můžu vám v posilovně nosit povolené podpůrné drinky a výživnou stravu každou čtvrtou neděli v měsíci při Večeři Páně. Ale procvičovat se v trpělivosti a vytrvalosti už musíme opravdu každý sám, to za nás nikdo neudělá. Velikou motivací a povzbuzením je jistota, že každý trénink má výsledky, tak to prostě je, efekt se dříve či později jistojistě dostaví. O to se nemusíte bát. Činíce vůli Boží, dosáhnete zaslíbení. To nezrušitelně platí. Na to vám Trenér dává své slovo. Tak neváhejte, neodkládejte to a pojďte trénovat. Protože „už jen docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.“ A protože nikdo z nás neví, jak je ten „docela krátký čas“ ve skutečnosti dlouhý, mohlo by se stát, že ke zpoždění dojde na naší straně. Na tohle chce List Židům upozornit. A dělá to velmi laskavou, citlivou, ale přitom jednoznačnou výzvou: Nepromeškejte toho, který se k vám nezadržitelně blíží, nemuseli byste dosáhnout na to nejdůležitější, na opravdový život. Může se stát, že to prošvihnete. Dosáhnout života? Jak a proč? Znamená to snad, že to, co teď žiji, ještě není skutečný život, nebo jsem snad mrtev? Tím, že jsem se narodil, jsem života nedosáhl automaticky? Mnohokrát se v biblickém svědectví setkáváme s pohledem, že pouhá biologická existence ještě není konečnou odpovědí na otázku, co je život. Život je obrovská výzva. A lze s ním naložit moudře, ale i bláznivě. Dobře, ale také naprosto chybně. Z této výzvy a rizika nemáme vycouvat. V uhýbání, zbabělém nebo vychytralém kličkování Bůh nemá zalíbení, ale tomu, kdo žije z víry, připočítává spravedlnost. Tady nám autor epištoly připomíná proroka Abakuka 2,4: „… neboť jistotně přijde, aniž bude meškati. Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.“ Vypadá to tak, že na skutečný život dosahujeme až teprve vírou, až když žijeme z důvěry k Bohu. Na to, co je opravdu život a jak se získává, má Ježíš zvláštní pravítko: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí…?“ Rozumím tomu takto: Když žiju jen sám pro sebe, tak skutečnou podstatu života míjím. Když vpustím do svého života Boha a víru, tak naleznu život i tam, kde narážím na smrtelnost a pomíjivost. „Ale my nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.“ Tímto vítězným výkřikem končí autor Listu Židům celý dlouhý odstavec, ve kterém nás ujišťuje o tom nejzazším zakotvení našeho bytí v posledních (eschatologických) skutečnostech, které v posledu nemá v rukou člověk a nikdo z nás, ale sám Bůh. A v tom je koneckonců veškerá naše naděje, budoucnost a jistota. ( Řím 8,38-39 )
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav:
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.“ Kéž dnes naberete odvahu, vytrvalost a trpělivost, abyste dosáhli života.
Introid: Abakuk 2,1-4 bibleserver
HPostavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu… Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“ Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
Modlitba:
Silný, věrný Bože, pokorně ti vyznáváme velkou nestálost svého srdce, když jde o tvé slovo, o důvěru ve tvé skutky a spolehnutí na tvá zaslíbení. Když přestáváme vyhlížet Kristův příchod, opouštíme tě. Neopouštěj nás, Pane, když my tak lehce ztrácíme z očí tvé království. Znovu nás naplň bázní tvého jména, aby nad námi neměl přesilu strach z lidí a z mnoha jiných nebezpečí a nástrah.
Daruj nám odvahu a zmužilou mysl, abychom nemalomyslněli v těžkostech ani se nenadýmali a nenafukovali pýchou, když se dostavuje úspěch. Daruj nám Ducha síly, abychom milovali pravdu a nezamlčovali ji.
Podepírej naši víru, ať pro Krista neutíkáme před žádným nebezpečím a výzvami, když nás povoláváš k službě bližním.
Ke svému dobrému dílu připoj i náš sbor a všechny, kdo k němu patří, ale nejsou dnes v tomto shromáždění nebo nepřicházejí z různých důvodů do společenství církve. Ujisti je o své lásce, uč nás je milovat. Dej, ať všichni zde spojeni tvým Duchem bojujeme dobrý boj víry, běh k cíli nadějně běžíme a důvěru v tebe zachováme.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Přimlouváme se za ty, kdo házejí flintu do žita a kvůli zklamáním a nezdarům přestali usilovat o dobro, spravedlivější společnost a na vlastním životě jim už nezáleží, rezignovali a odevzdali se všelijakým zlým silám. Dej, ať zase najdou důvěru v dobrý smysl života, který spočívá v tobě.
Navracej nás k trpělivosti a vytrvalosti, abychom mohli činit tvou vůli a očekávali naplnění tvých slibů. Ty znáš naši nedočkavost, když v modlitbách prosíme o tvoji pomoc, o uzdravení, o vysvobození z bolestí, smutků a trápení. Nauč nás opírat naši naději o výhled ke Kristovu příchodu. Jen ty máš v rukou čas naplnění všech zaslíbení a nic se z nich neztratí ani neopozdí. Tvé soudy jsou zárukou, že nás nemůže nic odloučit od tvé lásky a spravedlnosti, v níž nám dáváš žít skrze víru v Krista.
Posiluj všechny své učedníky, ať necouvnou, když se dostavují překážky na cestě následování. Utvrzuj nás, že to k víře patří a že zkouškami můžeme růst k větší pravdivosti své víry. Prosíme, aby na pravý život dosahovali všichni, kdo žízní a hladoví po plnosti a smyslu svého bytí a pociťují, že to nejdůležitější si sami nezajistí a neopatří. Prosíme za všechny, kdo se strachují o svůj život, kdo se ocitli v existenční nouzi. Přimlouváme se za nemocné na těle i na duši, za ohrožené rasismem, válečnou demagogií a dezinformacemi. Svým milosrdenstvím doveď k cíli své království a proměňuj řády tohoto světa a očišťuj církev, aby neposvěcovala pokřivené a zkorumpované mocenské cíle.
Otče náš, …
Poslání: List Jakubův 1,2-4 bibleserver
Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.
Požehnání: 1. list Petrův 4,14-13 bibleserver
Nechť se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílí a upevní vnitřní člověk a ať Kristus skrze víru přebývá ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli se všemi bratřími a sestrami pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží (podle Ef 3, 16-19 ).
Amen
Písně: E EZ 25 (1,2,6,7) ; EZ 367 ; EZ 275 ; EZ 197