První čtení z Písma: Římanům 8,18-25 bibleserver
Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Kázání: Židům 11,1-3 bibleserver
'' Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných. Pro ni zajisté svědectví došli předkové. Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno. “
Milé sestry a bratři, na úplném začátku bylo neviditelno. Nebylo nic. Nebylo světlo. Nebyl nikdo. Jediný, kdo viděl navzdory tmě a promluvil do ničeho, byl Hospodin Bůh. Všechno viditelné je tedy původně z neviditelného. Hmota z nehmotného. Existence z neexistence. Tohle nemůže vstřebat náš materiální mozek, naše logika. Naše lidská fantazie je asi hodně veliká, dokáže tvořit neexistující světy Tolkienovy Středozemě a Krajinku hobitů, jindy most do země Terabithie, C. S. Lewisovu Narnii a mimozemské výlety školním autobusem na vzdálené planety, ale tak daleko se představivostí dostat nedovedeme, aby z ničeho bylo něco. O svých fantaziích přece víme, že jsou to jen představy, přeludy, sny. Ale tohle, co říká List Židům a co myslí naprosto vážně, to není myšlenkově uchopitelné, rozum se zarazí: jak může vzniknout něco z ničeho pouhým slovem? Ano, může v našich skutečných hlavách vzniknout nic z něčeho, tedy nereálné představy a fantazie v reálné hlavě. Neskutečná představa ovlivňující jednání. Nic z něčeho. Psychiatrie zná tisíce takových případů. Ale opačně? Něco z ničeho? Neexistuje ani sebemenší pravděpodobnost, že by to šlo. (A kdybychom tu možnost připustili, nedá se vůbec napsat do matematických vzorečků pravděpodobnosti. Nic na miliontou? Navíc je to zase naše představa o počítání a pravděpodobnosti. Tudy cesta nevede.)
Nic je prostě nic a něco je něco. Něco je vždycky jen z něčeho. Kámen. Strom. Dítě. A ejhle, biblická zvěst říká, že to možné je. Vlastně že to není jen možné, ale že je to právě tak, a ne jinak. Něco z ničeho. Možná to většinu lidí i nás udivuje, možná je to pro většinový světonázor nepřijatelné. Ale že je to v Bibli, to zas tak divné není. Bible má totiž velikou představivost, doslova nepředstavitelně velikou představivost.
Jenže ještě mnohem divnější je, že na takovém rozumovém paradoxu, možná rovnou rozporu, stojí celý veliký vědecký systém; darwinistická teorie vzniku života, vývoje druhů a vlastně celého světa. Jinak řečeno: že život vznikl z neživota. Že vznikl zcela náhodně, neplánovaně. Z mnoha chaoticky miliardy let probíhajících souher okolností vzniklo něco. Něco organizovaného, systematického, schopného vývoje. Co je tedy větší nesmysl nebo blbost? Viditelné z neviditelného Božím záměrem, nebo život bez smyslu a záměru od nikoho?
Ne! Promiňte, prosím. Poměřovat, co je větší či menší nesmysl, to je zase jen další krok vedle, další tah mimo šachovnici, další šlápota do prázdna. Nutné je říct, že jít před stvoření, jít před velký nebo nějaký jiný třesk prostě nejde. Jít před slovo Hospodinovo „Budiž světlo“ se nám nepodaří. Nikdo u toho nebyl, nikdo to nemůže dokázat, ani vyvrátit. Navrátit se před stvoření je prostě nemožné. Je to totiž jedině a výhradně věc víry. Je to věc nejhlubšího osobního vnitřního rozhodnutí. To rozhodnutí – vaše vlastní (osobní) rozhodnutí – se z toho nedá odstranit a vyloučit, protože ani víra, ani nevíra se nedá objektivně doložit nezvratitelným argumentem či důkazem. Proto se domnívám, že pro nás křesťansky orientované lidi ateismus a materialismus není nepřítelem či soupeřem, ale naopak rovnocenným partnerem v rozhovoru, dějinným souputníkem úctyhodným v hledání odpovědí po smyslu života a bytí všeho.
Rád bych vám na jednom příkladu předvedl, jak ono tázání po smyslu bytí a hledání odpovědi na takové otázky může vypadat. Je to příklad tím zajímavější, že není zatížen zaujatostí konkrétní víry v nějakého boha a vznikl uprostřed válečné vřavy v zákopové bitvě. Autorem tohoto autentického doptávání po smyslu života je velikán našich moderních českých evangelických dějin - Přemysl Pitter. Cituji. „Celodenní bubnová palba na nepřátelské zákopy dávala jistotu, že se chystá útok… Čtu lístek polní pošty. Strýc se mne ptá, jak mají naložit s pozůstalostí po mém otci. Jak je mi to směšně hloupé! Za chvíli zavelí k útoku a pak půjde o něco jiného než nějaký majetek.
Přežiji to? A padnu-li – co pak? Nedovedu si připustit, že by to byl konec. Končí život opravdu smrtí?... Opatrně jsem vystrčil hlavu, ale vzápětí jsem ucítil, jako by mi někdo žhavým prutem šlehl pod bradu… Za chvíli rána přestala krvácet. Nepotřebovala obvaz. Tak ležím, pozoruji své nejbližší okolí a přemýšlím. A podívejme se! Tady vyráží jakési semeno ze země. Jarní sluníčko je vytahuje, ale tak nějak pozadku, zdá se mi. Semeno leze nahoru a zapouští kořínek do země. Jak je to divné. Čmelák několikrát prolétne kolem, nic nenalézá a zklamaně odlétá. Z nedalekého hvozdu, který jen tuším, se ozývají ptáci. Nedají se rušit rachotem kulometů ani výbuchy šrapnelů.
Okraj mého krytu je maskován syrovými větvemi a pni olší, které teď začínají pučet, jako by dosud kvetly kořeny v zemi. Několik včel se dalo zlákat. Tak zblízka jsem dosud žádnou včelu neviděl. Napadá mi: kdo jí pověděl, jak má dělat vosk a jak tvořit med? Kdo ji naučil stavět šestihranné buňky, které jsou tak přesné, že člověk by to bez kružítka nedokázal? A jak ta včela ví, že je to dokonalé využití prostoru?
Noc byla bez měsíce, ale tím jasněji zářily hvězdy. Jak to jen dovedou hvězdáři třeba na staletí napřed vypočítat, kdy a kde se která hvězda objeví nebo zase zmizí? To ale znamená, že ty hvězdy všecky mají přesně určenou dráhu, čili že tu panuje zákonitost, řád, kosmos, nikoli náhoda, chaos. Ale jak ty řády a zákony vznikly? Samy od sebe? Nesmysl.
Začal jsem přemýšlet i o svém těle. Jak důmyslný nástroj je například oko. Kdo může udělat umělé oko, aby vidělo, ucho, aby slyšelo, srdce, aby samo tlouklo? A co hmota, ta mrtvá hmota? Učenci tvrdí, že její nejmenší prvky tají v sobě ohromnou energii. V jejich složení panuje tatáž zákonitost jako ve vesmíru – tedy opět kosmos, řád.
Ano: příroda, mikrokosmos, makrokosmos – to všecko má svůj smysl, účel, cíl – ale co já? Byl jsem před narozením? Budu po smrti? Tvrdě jsem usnul…“ (Přemysl Pitter, Nad vřavou nenávisti)
Milé sestry a bratři, co to ve vás rozehrálo? Tohle přemýšlení uvnitř naprosté krajní existenční ohroženosti pokládám za něco mimořádného. To je obrovská síla. Zvláštní mocí se rodí takové úvahy, které se neorientují na tom, co se zrovna strašného děje v zákopovém boji, ani na vlastním zranění, ale žasnou nad zázrakem stvoření a otevírají tajemství jeho smyslu. Zde se dotýkáme nedotknutelného a vyslovujeme nevyslovitelné, dotýkáme se tajemství a pouštíme se do posvátného rozjímání.
„Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“ Tato výpověď nás zve na cestu k nejhlubšímu pochopení pravdy a nabízí nám klíč ke vstupním dveřím do velice dobrodružného procesu poznávání skutečnosti, která není jen jako houska na krámě snadno ohmatatelná a spotřebitelná. Zdá se mi, že je zásadně důležité říct v kontextu všech tří veršů z našeho biblického čtení, že klíčem je rozhodnutí se k odvaze věřit, či spíše důvěřovat Stvořiteli. Nemusíte to rozhodnutí učinit, nikdo vás k tomu nenutí. Ale můžete to rozhodnutí udělat. Navíc je tu nejpodstatnější předpoklad, že víra je dar. Nikdo si ji nemůže přičítat jako svůj výkon nebo zásluhu. Přichází nezaslouženě. A nikdo, ke komu víra přichází, na ni není předem víc připraven nebo k ní disponován. Stačí jen otevřenost, nezaujatost, nepředpojatost. Víra vstoupí a mocně působí, že začneš chápat nepochopitelné a uvidíš jejími smysly neviditelné. Něco rozumem nemyslitelného a neuchopitelného stává se srozumitelným vírou: vědecky nedefinovatelný děj „něco z ničeho“ lze chápat, vnímat, přijímat důvěrou, která se tím nechá v životě určovat.
Pro tuto víru se předkům dostalo svědectví, že je to pravá cesta k životu, který je naplněný a dává smysl. I k takovéto naší vlastní víře se Bůh sklání a přiznává a ujišťuje nás všechny, tebe i mě, že je to ta nejskvělejší cesta životem. Je to svědectví, které k nám míří ze světa neviditelného do toho našeho viditelného, svědectví, které toto viditelné přesahuje. „Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné…žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.“ (2. Korintským 4,18 ; 5,7 )
______________________________________________________________________________________________
Pozdrav: 2. Korintským 13,13 bibleserver
Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a účastenství Ducha svatého buď s námi se všemi.
Introid: Římanům 1,16-17 bibleserver
Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří… Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: Spravedlivý z víry bude živ.
Modlitba:
Bože, veliká a neuchopitelná je tvá sláva a nepopsatelná je tvá moc. Nic ti neuniká, nic se ti nemůže skrýt a nic nepřehlédneš. Ani jediná maličkost celého stvoření není bez tvé péče. Děkujeme, že jsi celé stvoření založil na lásce. Své království stavíš v tomto světě skrze Ježíše Krista na milosrdenství. A svou moc prosazuješ bezmocí a bezbranností. K sobě nás voláš nenásilně darem víry. Dej, ať se k ní dnes znovu necháme pozvat a přivolat tvým laskavým slovem a odpouštějícím Duchem. Rozezni v nás zvěst evangelia, kterému budeme naslouchat, abychom vnímali a nepřeslechli, co nám chceš povědět. Tobě, Bože milostivý, nasloucháme. Mluv ke svým dětem a služebníkům.
Amen.
Přímluvná modlitba:
Pane, zachovej nás na dobré a správné cestě víry, abychom se uprostřed všech zmatků a nesmyslného nepřátelství nedali vehnat do zoufalství, ani si o sobě nemysleli, jak jsme skvělí a důležití. Jen ať v pokoře všichni nacházíme skutečný smysl svých životů. Prosíme, potěšuj ty, kteří trpí pro věrnost tobě, kdo jsou chudí, protože slouží druhým, kdo postrádají dostatek sil a odvahy, protože jim někdo jiný hází klacky pod nohy. Posiluj je mocí svého životadárného a život zachraňujícího Ducha. Stůj při vězněných a pronásledovaných. Nás chraň před skandálem kompromisů a vypočítavosti. Vysvobozuj nás od každého postranního úmyslu a lakoty, které brání v službě bližním a v životě následování Ježíše Krista a jeho lásky.
Otče náš, …
Poslání: Římanům 15,5-9 bibleserver
Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby dané otcům a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: ‚Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.‘
Požehnání: Římanům 15,13 bibleserver
Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
Amen
Písně: EZ 71 ; EZ 376 ; EZ 295 ; EZ 250